Jeden by si myslel, že udělat dobrou střílečku ve vesmíru je snadné. No, asi tomu tak není.
Kosmírové střílečky jsou moje vášeň. Mnohokrát jsem se v textech rozčiloval, že prostě z nějakého důvodu nejsou, přitom z technického hlediska by mělo jít vlastně o jeden z nejjednodušších žánrů – je to Sci-Fi, takže si můžete vymyslet jakoukoliv situaci, nepřítele, nebo technologii, kterou vysvětlíte co se děje na obrazovce (nebo se s vysvětlováním prostě nebudete obtěžovat – Star Wars). To do jaké míry se budete podřizovat Newtonovo zákonům je taky na vás a věřte, že i tady je široké pole neorané, protože například opravdu realistických kosmírových stříleček byste napočítali na prstech ruky nešikovného řezníka. Plus tu máme hned několik filmových a knižních značek, které přímo volají po herní adaptaci. Případně se nemusíte obtěžovat a uděláte si novou značku sami. Takže se musím opět, znovu, zase a tudíž opakovaně ptát, kde sakra jsou?
Rebel Galaxy Outlaw je prequelem stejnojmenné hry (mínus Outlaw) ve které hrajete za tetičku Juno, která vám tenkrát dala na začátku hry jednu obstarožní korvetu jako startovací vehikl. V Outlaw do jisté míry sestoupíme o jednu úroveň níž a místo kobercového bombardování a laserových broadside ve stylu druhé světové z vašich postupem času více a více destruktivních a nezabitelných křižníků, se zde hráč prohání v oněch pidi lodičkách, na které jste měli v původní hře autokanón a jejichž životnost se počítala v sekundách. A to ještě v tom lepším případě.
Takže tam kde jste v první hře vládli vesmíru drtivou silou obrněné lodi s větší destrukční silou, než polovina Star Fleet ze Star Treku, tak nyní jste v botách pilota jednomístné bárky a v lepším případě máte k dispozici místo na pár laserových kanonů a možná tak jeden nebo dva raketové launchery. Popravdě řečeno, kdybych s tímhle pekáčem měl bojovat proti Black Gate (ta nejdrsnější loď z minulého dílu), byl by to krátký proces, ale na druhou stranu, v Outlaw se větší lodě moc nevyskytují a když, tak maximálně do velikosti korvety, což se dá ustřílet. Plus AI oněch lodí nestojí za zmíňku.
Jako bonus na druhou stranu, hráč dostane k dispozici celý třetí rozměr na hraní – předchozí hra se v podstatě hrála jako kdybyste měli k dispozici klasické hladinové lodě z „wet navy“. Byla tu možnost se trochu potopit a vynořit na X ose, ale jinak nic a nemělo to vliv na hratelnost. Outlaw je naproti tomu už klasickou 3D střílečkou ve stylu Elite, Privateer, nebo nedávno vyšlých Squadrons. Takže dobrý? Nemyslím, je toho víc o čem psát a na co si stěžovat.
Na Outlaw jsem se hodně dlouho těšil a obrázky a videa ke hře vypadaly velmi slibně pro někoho kdo měl první díl rád. Bohužel po dohrání musím konstatovat, že hra je do jisté míry zklamáním, obzvláště s odstupem, kdy jsem měl čas o věci trochu víc přemýšlet. Na jednu stranu si udržela takové trochu barevně přepálený styl, pocit, že opravdu operujete kdesi na okraji civilizace a hra má tu jemnou „Firefly“ příchuť. Na druhou stranu tu jsou takové ty drobnosti jako například místy přestřelená obtížnost, nanicovatý příběh, nebo ten fakt, že v zásadě máte přístup ke všem důležitým strojům hned od začátku a to jaksi hodně ubírá na chuti experimentovat. A k tomu se ještě vrátím.
Příběh. Juno (tentokrát ještě mladá) si to jde vyřídit do zapadlého baru na zapadlé planetě se zapadlým chlápkem, který ji zabil zapadlého manžela. Desperádo samozřejmě nedá svůj život jen tak snadno a chudák Juno skončí na další zapadlé planetě, její loď na šrot a aby se trochu vyhrabala z trablů, souhlasí s malou zakázkou pro přítele, jež jí daruje v zásadě něco, co byste použili možná tak na odvoz odpadu. A hurá, můžete do kosmíru a zkusit se zase postavit na nohy. Jo a sejmout toho hajzla, co vám zabil manžela. Tolik k příběhu. Samozřejmě je to jen záminka pro lítání ze systému do systému, braní zakázek, vylepšování a nevyhnutelnému příběhovému twistu, který by měl být šokující, ale prostě není, načež to celé tak nějak usne. Jako ne, kvůli příběhu se ta hra moc nevyplatí. Což by nevadilo samo o sobě, ne-originalita není důvod hru spláchnout do záchodu, ale spíše ono podání a psaní šustí papírem, až to není pěkné.
Ono by to asi bylo mnohem lepší, kdyby v celé hře byl nějaký pocit tlaku a bezprostředního nebezpečí, ale on jaksi chybí. Pokud se vám mise nepovede, tak se prostě respawnujete v nejbližší stanici a můžete to zkusit znovu a pokud o něco přijdete, tak maximálně o nějaký ten náklad, který jste během poslední přestřelky nahrabali, ale i to je otázka jen několika minut opakování, protože jakmile se vám povede utéct z boje, je to jen otázka několika sekund se dostat do nejbližší stanice. Malá odbočka – to mi připomíná pár okamžiků, kdy se tenhle systém rozpadnul ve švech opravdu nehezkým způsobem. Lehce poškozený z boje jsem letěl k jump-gate, ale cestou jsem byl vyhozený z warpu třikrát za sebou nouzovým voláním, lodí v blízkosti a nepřáteli, které jsem promptně evaporoval, načež s trochu větším poškozením a menšími zásobami raket jsem měl další souboj s duem bláznů u jump-gate (hra vám nedovolí skočit, pokud jsou nepřátelé v blízkosti – plus máte padesát procent šanci, že tam vždycky budou). A hádejte co? Ano, na druhé straně byly další a následně minimálně jedno podobné přerušení při letu do stanice. Ach jo.
Vůbec peníze ve hře jsou nadbytečným systémem, protože jich máte po krátké chvíli vždy víc, než potřebujete. Na začátku po první misi totiž jediné co musíte udělat, je projít několik „delivery“ misí v daném systému, pak si koupit senzor na těžbu a těžební laser, zaparkovat v asteroidovém poli a natěžit minerály co vám nákladní prostor dovolí. Vrátit se na stanici, koupit větší nákladový prostor, natěžit, koupit nákladní loď, natěžit, koupit větší nákladový prostor, natěžit, natěžit, natěžit, natěžit, koupit stíhačku, natěžit, natěžit, natěžit, koupit lepší štíty, zbraně a pancéřování a jít dělat mise. Postupem času možná koupit dražší komponenty, ale v zásadě máte po prvních dvou hodinách vystaráno a už nemusíte kupovat žádnou jinou loď. Sice vám v tom nic nebrání, ale s jedinou výjimkou máte už tu nejlepší, tak proč si plácat játra. To není moc dobrý design, když k tomu nejlepšímu se dostanete v rámci prvního systému a během prvních několika hodin…
Je tu ještě vedlejší příběhová linka se stanicí Bountiful Vista, kdy se můžete (pokud zaplatíte) stát vlastníkem celé stanice, což obnáší hned několik misí, obvykle se skládající z někam doletět, s někým promluvit, případně něco zabít a pak se vrátit, a jako ultimátní bonus dostanete jednu policejní lodičku (nic moc pokud se ptáte mě) a dvě varianty již vlastněných lodí, z nichž jen jedna je vlastně k něčemu, ale je jen na vás, jestli se budete obtěžovat, protože jak říkám, to nejlepší již máte koupené dávno. Chce to víc lodí, ideálně od nepřátelských frakcí a pouze za odměnu za plnění specifických řetězců misí sakra!
A to je vlastně ten celý kámen úrazu s touto hrou. Ona by byla fajn a vzhledem k tomu, jak malý tým ji dělá, jak malý rozpočet mají a kolik stojí – problém není grafika, hudba (skvělá!), technická stránka a tak podobně. Problém je v tom, že to spíše vypadá jako nadšenecký projekt, nad kterým někdo neseděl dost dlouho na to aby vybrousil game design. Mise jsou vesměs standardní a bez překvapení. Máte tu možnost živit se obchodem, ale po určité chvíli zjistíte, že pokud chcete peníze, tak je rychlejší si prostě něco natěžit a opět – po určité době jste tak moc za vodou, že ze stíhačky do náklaďáku nepřesednete – leda že byste měli rádi bojový styl „hodně pancíře a dva nezávislé turrety co to odstřílí za mě“. Hra má hrozně špatné tempo dávkování toho nejdůležitějšího co kosmírová střílečka má – lodě. Minulý díl hráče nutil postupovat ze systému do systému, bojovat s tvrdšími protivníky a vylepšovat lodě, protože bez toho se k lepšímu hardwaru prostě nedostal. V Outlaw jste hned v prvním systému hotový a až na výjimky se nemusíte moc obtěžovat. To jaksi dost zabíjí imerzi.
Docela problém je i obtížnost. Hned na začátku jsem si naivně dal medium a hořce jsem zaplakal. Strávil jsem skoro dvacet pět hodin snahou si vylepšit loď skrze jednoduché delivery mise a převážení zboží ze systému do systému, ale jakmile jsem narazil na tři a více pirátů, měl jsem dost slušnou šanci, že budu muset kus hry opakovat, protože mě rozcupovali na kousíčky během několika sekund. Když jsem se konečně vyhrabal dost vysoko na to, abych si koupil slušnou stíhačku a slušné vybavení a zkusil dělat nějaké příběhové mise, narazil jsem na nepřekonatelný problém v podobě příběhové bitvy s osmi, nebo desíti policejními stíhačkami najednou, což se nedá přeskočit. Po pěti pokusech, přezbrojení a dalších třech zkouškách jsem to vzdal a začal hru od začátku na easy. Problém s vyšší obtížností je, že nepřátelé mají prostě více hitpointů a drasticky větší damage než kolik vaše štíty jsou schopny absorbovat v jeden okamžik. Pokud se vícero nepřátel na vás nabalí, prostě nemáte šanci přežít. Takže ne, nestydím se.
Takže jak, doporučit Rebel Galaxy Outlaw, nebo ne? Ona to obecně je docela dobrá hra, která uspokojí nadšeneckou potřebu po létání kosmírem a vyhazování věcí do vakua, ale nejde o moc dotažený projekt a hra by si rozhodně zasloužila trochu více práce a rozhodně větší budget (ale to asi každá hra). Kdybych měl volit mezi podobně zaměřenými hrami z minulosti na konzolích, tak bych ji řadil níž, než například letitou Dark Star One, nebo ještě starší Colony Wars: Red Sun (a to i přes fakt, že CV bylo VELMI lineární). Na druhou stranu, kromě nedávno vydaných Star Wars, na trhu není vlastně nic porovnatelného… takže si kupte Rebel Galaxy… a pokud se vám líbilo, tak možná i Outlaw.
6,6/10
Žádné komentáře:
Okomentovat