První South Park
byl v mnoha směrech tak moc over the top, že myslím dvě scény
musely být v Evropské verzi hry cenzurovány. Autoři vědomi si už
tak neexistující dobré pověsti zdrojového materiálu (vyjma
zábavnosti samozřejmě), se prostě vykašlali na nějaké sevřené
nalinkované návody toho, co je a co není přípustné a zcela v
tradici seriálu tu míchají závažná témata s bizarními
postavičkami a ještě více bizarními situacemi. Výsledkem pak je
scéna s anální sondou pro Mr. Slave (jež si ji samozřejmě
patřičně užil), nebo boss fight, během něhož se musíte
vyhýbat varlatům svého otce. Stick of Truth je jako encyklopedie
míst, situací a charakterů seriálu a jeho humor určitě patří
po bok k těm nejlepším epizodám, protože si rozhodně nebere
servítky a finále je opravdu epické (Princess Kenny rulezz). Ne
tak Fracture But Whole.
Tak předně ve hře
došlo ke značné Ubisoftaci – sbíráte strašnou spoustu věcí,
které nemáte šanci využít, nebo ani nevíte k čemu jsou a
děláte vedlejší aktivity, jež nikam nevedou a ani většinou
nejsou vtipné, protože je zkrátka děláte pořád dokola.
Například ke konci hry jsem měl v inventáři okolo dvou tisíc
kousků scrapu, ale nic k čemu bych ho během craftování využil.
Další příklad – kdesi jsem našel kondom určený pro seniory,
ale nepamatuji se, že bych ho kdy vůbec potřeboval, nebo že by tu
byla mise k němu se vztahující. Dovedu si představit nějakou
úchylnou misi v domově důchodců, ale místo ní jsem dostal jen
nějakou docela trapnou scénku, kdy můj hrdina prděl do trumpety a
pak následoval souboj s nekonečnou vlnou středně rozladěných
seniorů. Zkratkovité, levné a jen lehce vtipné.
Většina vedlejších
aktivit je docela trapných. Vyvěšování plakátů, sbírání
plakátů s homosexuální tématikou, focení na Coonstagram, hodit
bobek na každém záchodu, najít XY koček Velkého Teplého Ala a
to je asi tak všechno a v zásadě kromě XP za to člověk nic
nedostane (plus možná tak nějaký ten upgrade, který je tou dobou
svou silou stejně už za zenitem užitečnosti). Jsou tu nějaké
menší sidequesty, ale v tomto je – jsou fakt malé. Pomoci Gay
Fish mamince odletět do nebe na hřbetě duhu prdícím jednorožci
je sice hezké, ale… ehm. Pana Henkeye ve hře uvidíte jen jednou,
když se vám povede pomocí síly prdu odblokovat myslím jeden
jediný opravdu ucpaný záchod a místo nějaké mise vám jen
poděkuje a spláchne se do kanálu. Z krabích lidí tu je jen jeden
souboj v obchoďáku s telefony a pak se vám vyskytují v ulicích
jako normální nepřátelé. Problém je v tom, že by se dalo
takhle docela dlouho pokračovat, ale po čtrnácti dnech od dohrání
si toho moc už nepamatuji. Zato z první hry si pamatuji i po letech
mnohem více. To o něčem svědčí že?
Je tu hned několik
věcí, které mi hlava nebere. Hra byla o docela dlouhou dobu
odložena, prý z důvodů technické kvality. To je chválihodné a
s tím fakt nemám problém (byť by bylo fajn, kdyby autoři
dořešili finanční exploit, který vám dovoluje v zásadě mít
všechny peníze, které kdy ve hře budete potřebovat – až na
to, že je vlastně ani moc nepotřebujete), ale prostě si říkám,
kam se poděly všechny ty zdroje a čas do hry vložený. Jednak hra
používá stejný engin jako minule, což je v pořádku, protože
to stále vypadá pěkně a u pseudo 2D cartoonové na seriálu
založené hry ani nic jiného nechci a druhak většina lokací a
postav byla již dopředu hotová. Takže moje otázka zní, proč je
sakra ta hra tak… meeh. Navzdory produkčním kvalitám, místy
opravdu pěkným scénkám a vtipům, jsem se do hraní občas nutil
a jenom ten fakt, že jsem věděl, že hra nebude delší než
dvacet hodin a víra, že snad za rohem konečně bude něco opravdu
extra, mě udrželo u hry až do konce.
Opravdu neříkám,
že Fracture But Whole je špatná hra. Jenže co si má člověk
myslet, kdy zásadní dějový zvrat, který nastavuje celý narativ
hry, tedy rozdělení party superhrdinů po vzoru Avengers – Civil
War, se člověk dozví jedině když hru nezapne a dvě minuty kouká
na úvodní obrazovku a teprve pak se odehraje ona vysvětlující
scénka? Takhle se sdělují důležité informace? Kdo to sakra
schválil?
Problémem je trochu
i soubojový systém a RPG vrstva. Jak jsem již psal výše, člověk
sbírá, sbírá a sbírá a nakonec mu to je k ničemu, protože hry
je v zásadě velmi jednoduchá a navíc okolo poslední třetiny
stejně dostanete všechny schopnosti a skilly, takže je jen na vás,
jak si sestavíte postavu. Soubojový systém už v první hře byl
velmi jednoduchý, což vůbec nevadilo, protože koneckonců jste
hráli za děti a pěkně to sedlo k celému settingu. V tomto dílu
došlo k mírné evoluci systému, kdy se na bojiště přidala
čtvercová mřížka a útoky mají oblasti účinku. Během hraní
se mi stalo, že jsem umřel jen a pouze v soubojích s bossy a i na
ty jsem přišel maximálně při třetím pokusu. Normální
nepřátelé nejsou problémem, ani výzvou.
Zato tu máme
spousty oblečků, které nemají nejmenší vliv na schopnosti a
popravdě řečeno, vystačil jsem si s druhým kostýmem po celou
hru. Vzhledem k samotnému grafickému stylu hry – tady prostě
není na co se koukat. Schopnosti se tu řeší pomocí jakýchsi
gadgetů, ale opět jsem neměl pocit, že by byl nějaký rozdíl v
tom, jaké mám u sebe, nebo jak jsem „silný“, protože po celou
dobu jsem byl přinejmenším dva kroky před obtížnostní křivkou,
nikoliv na ní. Spíš mám dojem, že spousta věcí tu je jen
proto, aby se daly craftovat. Od South Parku jsem samozřejmě
nečekal v tomto směru nějak složité RPG, ale mám za to, že i
jednoduché RPG se dá udělat čistší, přehlednější a více
odměňující, než je tohle. Plus konec je takový… já nevím,
Cohenovský. Hra prostě skončí a člověk si říká něco ve
smyslu „aha, hmm, a to je jako všechno?“. A krom toho, vlastně
všechno se tu točí okolo prdů. Vzhledem k tomu, že to byl
zásadní vypravěčský zdroj již minule, a teď to je vlastně
hlavní zdroj vtipů, situací a řešení, stává se to dost
trapným.
Takže když si to
shrnu, nevychází mi až tak skvělá hra. Na jednu stranu všechno
funguje skvěle, vypadá dobře, zvučí epesně a je to South Park,
takže to i je vtipné. Občas. Jenže oproti minulému dílu, které,
a to znovu připomínám, dělal Obsidian a nyní to dělalo nějaké
anonymní UbiSoft studio z bůh ví odkud, tu je méně lokací, méně
šílených scén, příběh je hůře vyprávěný a jeho zvraty
jsou předvídatelné. Hra je chudší o věci jako je třeba Kanada
(budoucí DLC?), mimozemšťané, nebo opravdu zajímavý RPG systém.
V řeči seriálů, jde o spíše průměrnou epizodu a je mi líto,
že si autoři vyplácali superhrdinský námět zrovna takhle
neslavně. Ale hej! Jedna dobrá zpráva na konec. Pokud si totiž
koupíte hru, dostanete jednu zdarma a aby to bylo ještě více
zajímavé, jde právě o první díl v remasteru pro současné
stroje, takže si ho můžete zahrát a porovnat oč horší dvojka
je.
Takže koupit, nebo
nekoupit? No, za plnou cenu asi radši ne. Radil bych počkat na
nějakou slevovou akci a v každém případě si dát pozor, abyste
měli v balení i platný redeeem code pro první díl. Prvnímu
South Parku jsem dal svého času spolehlivou devítku. U tohoto
dílu, právě kvůli nevyužitému potenciálu navzdory již předem
připraveným assetům, zkrátka nemůžu dát víc, než sedmičku.
A protože ten konec je takový jaký je, srazím ještě půl bodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat