Far Cry 5 - recenze

Když jsem před mnoha a mnoha měsíci viděl první trailer na FC5, přišlo mi, že se možná dívám na hru, která rozbije tradiční FC formuli a přinese něco víc, než jen šílenou jízdu repetetivní krajinou za doprovodu chemicky navozených halucinací. Inu, celá premisa s kultem kdesi v Montanském zapadákově zkrátka zněla tak drsně realisticky, že se nešlo netěšit. Plus ty trailery byly tak zajímavě provokující… Nyní máme hru konečně venku a s ní i baráž pozitivních recenzí a já sám, po dohrání, se dokopávám k sepsání svých dojmů. Jdeme na to.

Sérii FC mám rád. Je to pro mne jistá záruka určité úrovně kvality a stylu hratelnosti. Proto jsem moc nepřemýšlel, zdali si hru koupím, nebo ne. Koneckonců pokud kupujete něco od tak velikého subjektu, jakým Ubisoft beze sporu je, víte předem, že dostanete jakési stokrát převařené UHO (Univerzální Hnědá Omáčka), ale že vám to bude chutnat, protože se strefuje do opravdu velikého množství nejmenších společných jmenovatelů. Z tohoto hlediska je pátý díl Far Cry opravdu bezpečnou hrou – bude vás bavit zaručeně… alespoň po nějakou dobu.

Samozřejmě moje hlavní dilema bylo, jestli hru koupit v den vydání, a nebo radši počkat pár týdnů co se vyklube z oznámených mikrotransakcí, které mě osobně už hodně dlouho lezou krkem. Risknul jsem a musím chtě nechtě říci, že jsem za celou dobu neměl jediný moment nutkání do hry investovat korunu navíc. Což je v podstatě dost symptomatické a budu se k tomu vracet později. V tomto momentě stačí říci, že ano, mikrotransakce ve hře jsou a že jsou v podstatě jen kosmetické a že jsou tímto opravdu k ničemu, protože pokud hrajete v singlu, tak ty různé oblečky stejně nevidíte a nemají nijaký vliv na hratelnost a pokud hrajete multiplayer, nebo coop, tak je to jen ukázka jak moc peněz na vyhazování máte. Sumasumárum – opravdu si nemyslím, že se studio mělo vůbec zabývat s implementací těchto mikrotransakcí. Ale budiž, kromě očekávaného zpomalení načítání kdykoliv jdete do obchodu, protože systém se mermomocí chce napojit na internet a nacpat vám mikrotransakce do krku, to nemá na hru žádný vliv. Díky ti bože.

Dobré zprávy na začátek. Autoři se zbavili oněch otravných věží, nebo táboráků (FC Primal), které jste museli vyšplhat, abyste odkryli kus mapy na níž vám jako beďary naskákala hromada stejných ikon tak hustě, že nebyl vidět profil krajiny, označujících čtyři nebo pět stále se dokola opakujících sude-questů, jež vám po několika hodinách opravdu lezly krkem. Samozřejmě věže, respektive stožáry tu stále jsou, ale jen (kromě jednoho nebo dvou případů, kdy to mise jaksi vyžaduje) jako volba pro hráče, pokud se rozhodne je využít jako vyvýšené pozorovatelny/sniperské hnízdečko. Další dobrou věcí je eliminování milionu bedýnek roztroušených po lokalitě, obsahujících náhodný loot. Samozřejmě se tu stále sbírá nepřeberná hromada kravin a horolezecké batohy jsou po hře roztroušené z neúnavnou železnou pravidelností, ale alespoň nejsou označeny na mapě a nevypadají tak blbě mimo mísu.

Další dobrou zprávou je přepracovaný systém perků a s ním vymizelá nutnost lovit každé zvíře v širém okolí, jen aby jste si mohli z deseti tygrů sešít peněženku, která unese o padesát dolarů navíc. Opravdu, jako tohle mě na předchozích FC hrách neskutečně štvalo, respektive ve třetím díle to byla fajn novinka, ale pak už bylo vidět, jak moc to autoři nedotáhli do nějakého logického konce a dali to tam jen jako jakousi „práci pro práci“. V tomto okamžiku máte nekonečnou šrajtofli a postavu si vylepšujete systémem perků, které jsou navázány na jednoduchou premisu, kdy jednak dostanete body za splnění řady výzev (například XY zabití WZ zbraní), nebo nalezením časopisů o přežití v soukromých bunkrech místních šílenců, kteří věří, že kolaps civilizace je nevyhnutelný. Chudáci naivní. Bohužel ani tentokrát perky nejsou zrovna ideálně vyvážené, protože FC není RPG, které by na nich vyloženě záviselo (všechno stejně ustřílíte i tou nejslabší pistolkou – pokud se umíte vyhýbat a máte dost munice), takže pár perků je sice k něčemu, ale drtivá většina mi přišla do jisté míry jen kosmetická a na hru skoro nemající vliv.

Další fajn věcí je, že zmizela většina opakujících se aktivit, nebo lépe řečeno – jsou hráči inteligentněji servírovány. Stále tu jsou aktivity jako projetí tratě na čas, nebo lovení specifických zvířat, ale oproti třeba čtvrtému dílu, to je celé udělané jaksi více přirozeně a i když hráč stále plní „go to and fetch/kill“ roli pro všechny NPC ve hře, způsob podání je rozhodně více vypilovaný a člověka začne nudit až mnohem později, než jak tomu bylo v předchozích případech. Místo obvyklých nepřátelských táborů tu jsou vcelku logicky očekávané lokální usedlosti, farmy, továrny, nebo části infrastruktury, obsazené kultisty, jež vy jediný (případně s parťáky, ale stejně se to bez vás prostě neobejde protože… důvody?) musíte vykostit. Načež přijede banda místních milicionářů (kde jste byly chlapci doposud hmm?), uklidí bordel, rozbalí stánek se zbraněmi a jeden z členů milice je zde k dispozici jako zadavatel jedné vedlejší mise, jež naštěstí nevypadá obvykle jako pěst na oko a tak nějak zapadá do kontextu oné lokality. Samozřejmě její splnění v drtivé většině zahrnuje zastřelení několika dalších kultistů, ale co už.

V tomto okamžiku ale nastává tak trochu problém. Celá lokace je rozdělena na tři oblasti ovládané sourozenci hlavního antagonisty. V každé oblasti je pak určitý počet obsazených nemovitostí, které můžete dobít, okolo padesáti vedlejších misí, hromada neustále cirkulujících náklaďáků s vězni nebo materiálem který dělá BUM a nebo misí přímo napojených na příběh, deset až šestnáct staveb ke zničení a jeden zadavatel „prosím mohl by jsi mi najít XY sběratelských kousků“. Za plnění těchto misí dostáváte XP a v určitém okamžiku s spustí příběhová událost. V každé oblasti třikrát a pak je finální konfrontace s lokálním bossem. Věc se má tak, že během oněch událostí se vás většinou nikdo ani nesnaží zabít (jak by bylo logické) a jste tak nějak jen pasivním divákem. Dost nuda.

Bohužel autoři měli opět, znovu, zase a tudíž opakovaně ten genitální nápad s němým protagonistou, takže ten panák, za kterého hrajete, má asi tolik osobnosti jako nahnilý tuřín, protože se prostě nevyjadřuje a vy sami, kromě samozřejmého mačkání spouště a všeobecně očekávaného vytváření chaosu a všeobecné destrukce, máte během hry odhadem tak tři, nebo čtyři možnosti, jak doopravdy něco udělat dle vaší vůle, přičemž aby to bylo ještě pikantnější – ono se toho moc až tak nezmění, protože ve dvou případech hra tak nějak skončí a v dalších případech se buď nehne z místa, nebo naskočí scénář B, který vás tak jako tak přinutí udělat co autoři zamýšleli. Ne, prostě pro mě v drtivé většině her idea „silent charakter“ nefunguje, už jenom proto, že mi autoři nedávají do rukou žádné nástroje (kromě zbraní), jak se vžít do nějaké role a mít osobitý dopad na dění ve hře. Pokud autoři nemají zájem něco takového hráči poskytnout – proboha nedělejte to! Radši mi dejte nějakého idiota/krávu s hlasem, kterého můžu mít rád, nebo nenávidět, ale do které/ho se sakra můžu vcítit! Takže za mlčícího podržtašku hrdinu musím a vlastně z celého srdce chci, srazit bod. K tomu se přidává celá ta schématičnost a repetetivnost. S tou autoři docela statečně bojovali a do jisté míry, hlavně díky způsobu jakým jsou vám mise zadávány, se jim to i podařilo, ale stejně po jisté době zjistíte, že jaksi děláte neustále to samé dokola, jen s trochu jiným nátěrem. 

Gunplay také nepomáhá, protože ač je zde docela široká paleta zbraní a většinu z nich lze modifikovat, plus dvě třetiny z nich jsou zamčené za nutností pokročit v příběhu, tak… inu, všechny jsou jaksi na jedno brdo. Alespoň pocitově. Ano, samozřejmě, sniperka ze začátku hry je horší, než sniperka z konce, ale problémem je, že jsem jaksi z nové zbraně neměl radost, byla to pro mne jen další věc, které je statisticky lepší a toť vše. Nakonec jsem většinu hry prošel s univerzálním kombem „těžký kulomet – sniperka – raketomet – pistole“, přičemž kromě raketometu všechno mělo tlumič (ano, i M60, nebo 50. cal sniperka si poradí s tlumičem bez problému – Montana je místo, kde se takovéto věci normálně válejí na ulici), takže kromě oněch výzev nutných k vylepšení postavy, jsem neměl důvod experimentovat. Na dálku jsem odstřelil co šlo, na blízko všechno ustřílel kulometem a pokud přiletěl vrtulník… inu, raketomet doznal užitečnosti.

Když si vezmu, že Amerika je země s největším export-import zbraní (možná kromě Afghánistánu a dalších válečných zón), tak různorodost a unikátnost jednotlivých zbraní by měla být tím nejvíce unikátním na celé hře, ale místo toho se tu hráči nabídnou takzvané „signature“ zbraně, což jsou prostě ty samé kvéry, co si můžete koupit úplně všude, jen s křiklavým skinem a s úplně stejnými statistikami. Ach a ano, signature zbraně jsou mnohem dražší, než ty obvyklé, takže buď si na ně našetříte (nechápu proč), nebo si je koupíte za stříbrné cihly (zase tolik jich ve hře není, takže můžete mít tak jednu, nebo dvě) a nebo si stříbrné cihly koupíte za reálné peníze, ale opět – nechápu proč by to někdo proboha dělal. Škoda přeškoda. Očekávám, že v oněch oznámených třech DLC bude alespoň několik nových zbraní, ale nemyslím si, že by se přenesly do původní hry a jak znám Ubisoft, tak půjde o pouhý re-skin těch již použitých. Far Cry v tomhle opravdu není simulace a autoři používají jen jakousi jednoduchou excelovou tabulku s několika parametry. Výsledkem je, že ani používat Magnum není moc zajímavé.

Příběhově řečeno, Far Cry 5 mělo potenciál, ale bohužel, alespoň pro mne, bylo zajímavé odhadem tak první třetinu hry. V druhé třetině, kdy jsem se pomalu prokousával regionem ovládaným Faith Seed, se začala pomalu dostavovat únava a v třetím regionu, jsem už vzdal jakoukoliv snahu splnit vedlejší úkoly a činnosti, protože to byla prostě nuda. Finální konfrontace pak byla nikoliv katarzí, ale spíše úlevným vydechnutím, že těch přes třicet hodin je už za mnou a já se hrou nemusím dále zabývat. Nevím, možná tomu je tak úmyslně, možná ne, ale já mám na pár let zase od téhle série klid a rozhodně si neplánuji zakoupit DLC (která pro změnu nevypadají jako něco, co bylo vystřiženo z obsahu).

Problémem Far Cry 5 podle mě je, že je stále až příliš nahuštěné a dlouhé. Já vím, je paradox co říkám, protože obvykle jsem všemi deseti pro dlouhé hry, ve kterých je hodně co dělat, ale ve FC5 je hodně co dělat toho samého stále dokola i přes očividnou a upřímnou snahu autorů vyhnout se neustále opakujícímu vzoru té samé minimise, respektive znění zadání. Věc se má tak, že náplň je neměnná, což v podstatě způsobilo, že jsem například Primal odložil již po několika hodinách a opravdu neplánuji se k němu kdy vrátit. Opravdu nechápu, proč autoři nevzali trochu více do důsledku pokrok, kterého jsme svědky během poslední dekády, co se typů misí a jejich zadání týče a stále jedou přes ten samý mustr. Proč se neinspirují například u GTA5 (které taky už není nejmladší a tak snad měli čas si všimnout, že ta hra tu je) a neokopírovali například Heist mise – postupné sbírání zdrojů a lidí v přípravě na, dejme tomu, útok na nějakou dobře chráněnou pevnost kultistů jakožto kruciální bod v příběhu. Pak by rozdělení mapy na tři lokality dávalo i docela smysl a jednotlivé sekundární cíle by mohly být lépe diverzifikované, protože dobití jednotlivých pevností by vyžadovalo diametrálně odlišný postup. A pokud by do toho namíchali Nemesis systém z Shadow of Mordor/War, taky by neudělali špatně.

Montana je nádherné místo a musím autorům dát veliký kredit za její ztvárnění. Interaktivita je dost mizerná ve srovnání s druhým dílem (doporučuji si najít na YT dvacetiminutové srovnávací video. Budete koukat, jak moc Ubisoft v tomto směru kašle na pokrok), ale ten pocit „jsem tam“ je zcela nepopiratelný. Samozřejmě ani zdaleka se to nerovná kvalitě onoho pocitu, jaký jsem měl a mám u Kingdom Come Deliverance, ale to je možná tím, že KCD je z Čech a já jsem z Čech, takže se tomu nešlo vyhnout a více to rezonuje. Tak jako tak ale FC5 je mnohem blíže realitě, nebo alespoň zdání reálnosti, než poslední tři díly, byť použité assety přímo křičí „už jsme tu párkrát byli“. Na druhou stranu právě v oné reálnosti tkví další bod, díky kterému hra padá na hubu. Na jednu stranu vám hra dává do rukou spousty prostředků, jak údolí opustit a varovat ozbrojené složky v okolních státech, vrátit se druhý den s armádou a udělat s celým kultem krátký, ale hodně krvavý proces, ale na druhou stranu, kdykoliv se přiblížíte k okraji mapy, tak vám hra nedovolí pokračovat a nahodí takové to klasické Call of Duty/Battlefieldovské „blížíte se k hranici herní oblasti“. Není k tomu logický důvod, rozhodně ne v kontextu jak lokalita vypadá a co máte k dispozici za přibližovadla – já kdybych byl v této situaci jako zástupce šerifa, tak místo strastiplné, úmorné, časově náročné a pro mne osobně životu nebezpečné snahy osvobodit každé jednotlivé místo údolí holýma rukama, tak prostě zdrhnu za kopečky a všechno nahlásím. Jakožto zástupce zákona bych byl vyslyšen.

Ovšem autoři vůbec neobtěžovali s nějakou rozumě vysvětlitelnou překážkou, která by mě v tom měla zabránit. Sakra vždyť dokonce docela brzy se vám pod ruce dostane vrtulník, nebo malé letadlo a to nejmenší, co by každý kultista s mozkem o velikosti alespoň jednoho vařeného hrášku asi udělal, je rozmístit pár lidí na okolní kopce s příručními raketomety, aby zabránil právě onomu případnému útěku! Ale ne, autoři si vystačili s trapným respawnem zpátky do údolí. Jasně, můžete namítat, že jako němý hrdina by asi bylo problém komunikovat volání o pomoc s autoritami mimo údolí, ale tak snad lidi umí číst a psát ne? Nehledě na fakt, že i to nejmenší letadlo ve hře je dvoumístné, takže by stačilo naložit nějakého místního vidláka jako svědka… Ta hra je v mnoha ohledech zkrátka strašně pitomá. A ne v dobrém slova smyslu.

Když jsem před lety recenzoval čtvrtý díl, zaklínal jsem se, že to dám Ubisoftu pořádně sežrat, jestli přijdou zase se stejnou formulí, klonem onoho systému, jaký vytahují z trenýrek od dvojky (přičemž dvojka, navzdory oné spoustě objektivních chyb jako jsou nekonečné respawny stráží, nebo subjektivních problémů, kupříkladu nulový příběh nebo mlčící charakter – je pro mě stále nejlepší FC co kdy bylo) a oni mi to do jisté míry udělali zase. Far Cry 5 je tak strašně Ubisoft hra, až to bolí. Navzdory potencionálně kontroverznímu tématu, ze kterého by se dalo něco slušného vymlátit, se jim podařilo uvařit tak nějak nemastnou a neslanou kaši, ze které se ani současné SJW snowflakes nezbláznili a to už je co říci, protože ti brečí jako na povel už při pohledu na padající okvětní lístek. Hra je utahaně roztažená do dálky a šířky, přičemž ztratí kouzlo již po nějakých deseti hodinách, kdy jste teprve v třetině a dalších dvacet hodin máte před sebou.

FC5 je docela noční můra pro kompletisty jako jsem já. Tedy ten druh lidí, kteří jsou schopni projít hru křížem krážem a udělat a najít všechno jen aby vyčistili mapu od těch otravných ikonek, ale jen za podmínky, že budou nacházet něco nového. Architektonicky, tématem a co do přírody, tady FC5 nemá problém, ale hra neklade ve svém průběhu žádné nové výzvy a to co vidíte na začátku, uvidíte i na konci. Hádám, že to je daň za celkovou otevřenost, ale jestli bych mohl něco Ubisoftu poradit – prostě uberte s misemi a aktivitami. Nechat mapu jak je a jen trochu naředit obsah a byla by to fakt mnohem lepší hra, protože každé střetnutí nebo mise by byly více unikátní. 

Takhle ale musím říct, že Far Cry 5 je lehce nadprůměrné Far Cry a naprosto průměrná Ubisoft hra. Jasně, hra s budgetem nad kterým by se Babiš zatetelil radostí a armádou otroků, co když sledujete minuty a minuty skrolujících titulků po dokončení hry se neubráníte otázce, co sakra všichni ti lidí celé ty čtyři roky dělali, že se jim podařilo vytvořit takový… já nevím… McDonald. Najíte se, bude vám to dost možná i chutnat, ale do žaludku vám to spadne jako cihla, nehodíte šavli, ale budete z toho mít blbé spaní a druhý den se na to budete mermomocí snažit zapomenout, přičemž za nějakou dobu si řeknete, že to nebylo vlastně až tak špatné a pak uděláte zase tu samou chybu a to korporátní šméčko koupíte znovu a je vám opět blbě. FC5 je dobrá hra ve smyslu, že funguje jak má, dělá co by dělat měla a jde o časem ověřenou formuli, do které se ale bohužel nevešlo moc místo buď pro vážné otázky, nebo hravost, případně oboje, protože Ubisoft hrál hodně na jistotu. Dobře se to hraje – z mechanického hlediska, ale to je asi tak všechno a protože pokrok, který Ubisoft s tímto pátým dílem učinil, nepovažuji za dostatečný ve srovnání s předchozím dílem, dávám tak nízké hodnocení.

6,5/10