Everspace - recenze

Kosmírová hra, jakou jsem ještě nehrál… tak trochu.

Miluji kosmírové střílečky a pokaždé, když se něco na konzolích objeví, můj kvocient zájmu vystřelí někam za hranice stratosféry. Blbé na tom je to, že za poslední dekádu se na PlayStationu neobjevil ani jediný vesmírný „simulátor“, který by splňoval to, co bych si přál. Prostě se tyhle hry z nějakého důvodu už nedělají. Po oznámení Everspace jsem tedy samozřejmě prošel kde co, abych měl alespoň rámcovou představu o čem hra je a jestli stojí za to do ní investovat. Popravdě řečeno, asi bych ji koupil i kdyby byla dělaná týmem co vymyslel lootboxy do Battlefrontu, ale to už je věc vedlejší. Každopádně ohlasy z PC verze a trailer přesvědčily, takže hned po vydání jsem do ní šel. A nyní je čas na jedno malé přiznání. Tohle je historicky moje první regulérní rogue-like hra a popravdě řečeno, nejsem si jist, že je to můj oblíbený žánr, což znamená, že tahle recenze je tímto poněkud ovlivněná.

Everspace těží z docela jednoduchého konceptu, kdy procházíte docela náhodně generovanou sekvencí levelů, přičemž pokud umřete, všechno se restartuje (no, jak se to vezme) a vy začínáte zase hezky od začátku. Jediné co si můžete z předchozí hry přinést jsou peníze, za něž si kupujete upgrady pro sebe a svou loď do dalšího kola, přičemž peníze je záhodno pokaždé utratit, jelikož se vám účet po každém restartování vynuluje, takže je nemůžete akumulovat. Není to špatný systém, to musím uznat a pokud si to nedáte na hard, tak to ani není nijak extrémně obtížné. Prvních několik pokusů skončily hned v prvním, nebo druhém sektoru docela potupnou smrtí lokálních outlaws pirátů, nebo vlnou emzácké armády, která mě z neznámého důvodu pronásleduje. Jenže po každé smrti jsem se vrátil do startovního bodu s nějakou tu menší, tu větší částkou a tak jsem si mohl koupit pár upgradů a další průběh byl o něco jednodušší, vydržel jsem déle a měl jsem seance i o délce okolo tří hodin, než mě něco zase sejmulo.

Hra má každopádně velmi chytlavou hratelnost a atmosféru. Je opravdu zábava prolétat velmi impresivními, byť samozřejmě z astronomického a fyzikálního hlediska absolutně nepravděpodobnými systémy, kosit piráty, paběrkovat zbraně a technologie v opuštěných vracích, plus samozřejmě nějaké to těžení a sem tam vedlejší úkol od hrstky NPC a snažit se přijít s technologickým mixem, který vám pomůže vydržet o pár systémů víc, než naposled s tím, že kdesi v sedmém sektoru se konečně sakra dozvíte, proč, co a jak se vám vůbec stalo a ano, to všechno děláte hlavně proto, že máte amnézii. Jeden by řekl, že tahle „soap opera“ berlička je už dávno z módy, ale ne, ona se jako prohnilá zombie stále vrací z zpola zasypaného hrobu.

Tenhle volný a způsob hraní, kdy postupem času doopravdy přetváříte svou věrnou lodičku (máte k dispozici dohromady čtyři lodě a každá z nich se diametrálně liší způsobem užívání, ale já stejně radši zůstal u té základní) a jaké perky si kupujete a s každou hodinou a každým průchodem v člověku roste sebejistota – podobných her jsem moc nehrál. Samozřejmě většina her má v sobě zabudovaný jakýsi systém „nepovedlo se ti to jednou, trochu poleveluješ a pak toho mizeru srovnáš“. Ovšem zde v kombinaci s náhodně generovaným prostředím a neustálým tlakem nepřátelské flotily, která vám dýchá na záda a vy prostě nemáte čas na úplně všechno, to je velmi návyková záležitost. Výsledkem je, že jsem u hry strávil až nečekaně hodně času a to jen abych se dostal na konec příběhové linky. Po dohrání má pak člověk ještě stále hodně co dělat, protože vylepšit si loď a získat maximum perků, kterých je požehnaně, určitě potrvá pár desítek hodin a k tomu tu jsou ony vedlejší úkoly. Výsledkem je hra, která má co do poměru mezi časem a peněžní hodnotou velmi dobrý výsledek, pokud máte rádi tenhle druh her. A to je tak trochu můj problém.

Mě osobně strašně chybí klasické kosmírové střílečky. Co já bych dal za nějaký pořádný nový Wing Commander, nebo pokračování Colony Wars (které, jen tak mimochodem, ani jeden díl nenajdete na Store… WTF?). Předem daná kampaň s dobrým příběhem, zajímavým designem lodí, zbraní a inteligentně navrženými misemi. Jenže přesně tohle Everspace bohužel pro mne není. Nejde o chybu hry jako takovou. Je to můj osobní problém a dopředu jsem věděl, že s tím problém mít budu, protože ač jsem rogoue-like hry předtím nehrál, základní koncept mi je jasný. Věc se má tak, že v Everspace tak nějak visíte ve vakuu a jaksi nemáte moc veliký dopad na to, co se děje okolo vás. Je to samozřejmě zapříčiněno samotným jádrem hry, která stojí na náhodně generovaných lokacích, takže cokoliv uděláte – v dalším průběhu už nemá vliv, nejste hybatelem děje v nějakém větším konfliktu nebo nebudujete například nějakou základnu a tak dále. Zkrátka se narodíte, projdete několik levelů, umřete, upgradujete, narodíte se a zase znovu dokola. 

Ano, je to zábavné, protože vaše schopnosti narůstají a jste schopni se vypořádat s větším množstvím nepřátel, nebo většími loďmi. Když jsem poprvé narazil na nepřátelskou korvetu, byla to instantní smrt a po několik dalších průběhů hrou jsem se jí na hony vyhýbal, až jsem přišel na jednoduchý fígl naboostování štítů, rychlého přiblížení a bombardováním korozivními raketami (čímž naprosto obejdete štíty, takže se pak stačí na chvíli někam schovat a jen počkat, až se to svinstvo prožere trupem). Jenže z toho všeho mi chybí jakýsi pocit narůstajících sázek, protože ta největší výzva na vás čeká, když poprvé zapnete hru a postupem času, jak se stáváte silnějšími a zkušenějšími, jaksi předstihnete narůstající křivku obtížnosti, jež se projevuje při průletu do dalších sektorů. Jako v každém pořádném heroickém příběhu, kdy hrdinovi jsou kladeny do cesty stále větší a větší překážky a nepřítel je stále více hrozivý až do okamžiku katarze… to zde jaksi chybí, protože prostě umřete, narodíte se opět někde na začátku a jediné co ztratíte je možná tak hodinka, nebo dvě než se dostanete přibližně tam kde jste byly předtím. A to je to co mě osobně nesedí.

Co do technické stránky Everspace nevypadá vůbec špatně. Framerate je po většinu času stabilní, scény jsou náležitě epické, efekty efektní a vesmír stabilně Temně Hučí ™, takže všichni víme že hrajeme kosmírovou hru ve které vakuum perfektně nese zvuk… Jen k ovládání bych měl takovou docela důležitou poznámku. Hra nabízí hned několik presetů jak si rozhodit ovládání, ale popravdě řečeno, ani jedem mi nepřišel ideální a ještě s láskou jsem si vzpomněl na stařičký Descent nebo z poslední doby Elite Dangerous, kde prohrabávat se nastavením v menu je opravdu na hodně dlouho. Jako fakt, máme tu rok 2018 a autoři z nějakého důvodu mají za to, že hráči jsou retardované opice, které si neumí ani rozhodit ovládací prvky? To pro mne nejideálnější nastavení způsobilo, že pokud jsem chtěl udělat roll, tak jsem musel zmáčknout a držet L3 a pokud jsem v nastavení zapnul, aby mi levá páčka dělal roll a pitch, přišel jsem o yaw – pokud jsem samozřejmě krkolomně nezmáčkl zase něco jiného… to není známka dobré ergonomie že ne? Nakonec si člověk zvykne, ale rozhodně to není ideální situace.

Po příběhové stránce je Everspace, jak to jenom říci, zkrátka béčko. A teď mluvím o prezentaci, které je provedena stylem lehce animovaných obrázků a komentářem hlavního hrdiny na pozadí. Na jednu stranu jsem samozřejmě nečekal CGI orgie jako od Square Enixu, ale na druhou stranu, jde o nezávislé studio a za to co dokázali jim musím složit poklonu, protože ta hra prostě vypadá skvěle! Jen ta příběhová stránka a způsob vyprávění je… no, dejme tomu, že jde o jakousi vlastnost tohoto druhu her, od tak velikých studií a nechme to být. 

Sumasumárum – Everspace je až překvapivě návyková hra, s dobrou hratelností a velmi líbivou grafikou. Její slabinou pak je nic moc příběh a jeho podání, postupem času klesající obtížnost a napětí (byť autoři udělali všechno možné, aby oddálili moment, kdy hra přestane být výzvou) a fakt, že jde o rogue-like hru, což může být pro někoho naopak kladem. Za sebe bych si přál nějakou renesanci klasických vesmírných simulátorů. Everspace v tomto směru není špatným pokusem a rogue-like styl hratelnosti byl patrně zvolený z důvodu finanční nenáročnosti, protože studio, které hru vytvořilo, rozhodně není nějaký moloch s miliardovým rozpočtem. V těchto intencích bráno, Everspace je opravdu dobrým příspěvkem do tohoto subžánru. Bohužel ale také nejde o nějaký naprostý trhák a hru, kterou musíte mít i kdyby padali trakaře, protože mi přijde jaksi na hranách neobroušená a i přes solidní systém vylepšování a upgradů, jaksi plochá. Výsledkem je velmi dobrá jednohubka, na kterou si ale asi za deset let nevzpomenu (už jenom proto, že je distribuována jen digitálně).

7.7/10