Sloupek - Ano, lootbox JE loterie

Říká se, že pokud máte problém s pamětí, měli byste si pořídit blok a tužku. Já mám dva a občas se fakt hodí je mít po ruce. 

Čas od času si udělám malou poznámku na papír o tématech na které nechci zapomenout, až o nich budu psát. Bohužel, v posledních měsících (vlastně celém roce) nacházím stále více těžké se k nějakému psaní dokopat a tak některé poznámky nabývají skoro až historické hodnoty. Samozřejmě původním účelem oněch krátkých poznámek bylo nezapomenout během týdne o čem jsem to vlastně chtěl psát, protože se mi mnohokrát v minulosti stalo, že když konečně došlo k onomu smolení, jen jsem tupě koukal na prázdnou stránku wordu a neměl zatraceně ani tušení o čem bych jako měl mluvit. Z toho důvodu by se mohlo zdát, že dejme tomu po měsíci, jde o zastaralé informace, protože svět se nezastavil ani na minutu a lidi jsou neustále zavalováni dalšími a dalšími hromadami skandálů. Na jednu stranu ano, takhle to u většiny případů doopravdy je. Co je důležité dnes, je naprosto in-signifikantní zítra. Na druhou stranu – některé problémy zůstávají, usadí se v nějakém ďolíčku, poklidně si vegetují, v příhodný okamžik se namnoží a než se nadějeme, máme tu záplavu problémů, které jsme měli zatípnout již v zárodku.

Problém o kterém chci dnes psát jsou samozřejmě mikrotransakce a lootboxy. O tom, jak moc mi jsou proti srsti jsem psal už léta nazpátek a od té doby se naprosto nic nezměnilo, a pokud ano, tak spíše k horšímu, protože lootboxy nebyly před dvěma-třemi lety nic zajímavého. Co mě ale znepokojuje více, je jakási evoluce nechutných praktik ze strany velkovydavatelů. Mnozí si jistě pamatujete ony meme karikatury, kdy se vezme klasický obraz, z něj se nastříhají kousky a ty pak jsou nám prodány jako DLC, což má reprezentovat stav před vynálezem digitální distribuce, kdy hra byla prodávána jako celek a současností, kdy se obsah vyděluje před vydáním, jen aby nám byl po lžičkách dávkován nazpět, samozřejmě za exkluzivně prémiovou cenu. Věc se má tak, že mě nenapadá nějaká podobná analogie, která by vystihovala ono lootboxové šílenství kombinované s „game as a service“ přístupem, jež v posledních dvou letech velcí vydavatelé tak úporně tlačí kupředu.

O tom, jak vleklý je tento problém a jak málo se s ním udělalo, či spíše jak moc nám navzdory obecnému pobouření nabobtnal, svědčí právě i mé poznámky. Například před více než rokem mi přišlo divné, proč oslavujeme, že Gran Turismo nebude mít mikrotransakce? Nemělo by to být tak nějak normou? Blbé je, že rok nato už GTS mikrotransakce navzdory autorů před vydáním jsou. Zatracený trapas. Poznámka z 4.10.2017 je pak docela lakonická: 

„Lootboxy ve Forze! Lootboxy obecně!

Shadow of Moredollars :)

Star Wars kurvataky

Injustice 2 atd“

Od té doby uteklo hodně času, ale máte snad pocit, že by se něco na poli AAA her zlepšilo? Myslím tím, kdyby nebylo Sony a těch několika málo Mohykánů, nebylo by tu moc velikých her bez mikrotransakcí a lootboxů, nebo ano?

Nikdy bych to neřekl, ale skoro až začínám mít radost, když vlády a vládní agentury po celém světě začínají rychlostí, ale zároveň i nevyhnutelností ledovce šťourat do doposud divokého západu, jakým videohry a celý tenhle náš byznys doposud jsou. Veliké pozdvižení okolo fiaska se Star Wars Battlefront 2 onehdá způsobilo, že se i dokonce několik států USA pokusilo dohnat EA k nějaké korekci. Nepovedlo se, ale až ohlušující ryk nespokojených zákazníků přinutil EA mikrotransakce ze hry stáhnout, přičemž se ukázalo, že bez nich je hra nevyvážená a tak nějak úplně k ničemu. Jen kdyby EA zůstalo poučené a nepokoušelo se o to samé u každé další větší hry.

Když jsem se s přítelem o tomto tématu bavil před rokem, jeden z argumentů pro mikrotransakce a lootboxy byl, že jde o hráčovu volbu, že ony platební mechanismy jsou ve hře jen aby mu hru ulehčily v případě, že dejme tomu nemá čas nebo tak něco a že jde o jakousi finanční odměnu autorům, kteří si dali se hrou tolik práce, takže pokud je hráč spokojený – proč jim něco nepřihodit že? Já s tím celým nesouhlasil a z hráčského hlediska v tom viděl jen další pokus jak z nás vytáhnout víc peněz. Odstavení mikrotransakcí v Shadow of the War si nakonec vyžádalo přebalancování celého systému, aby hra nebyla až tak grindem přeplněná – to je podle mě důkazem, že šlo už v první řadě o úmyslně zmrvený gamedesig, jehož jediným cílem bylo donutit co nejvíc hráčů nevydržet s trpělivostí a zaplatit něco navíc. Ano, já vím, spousta lidí za hru nedala ani korunu navíc, ale upřímně řečeno, podle toho co jsem slyšel, hra se nyní hraje až podezřele lépe, než před posledním balancováním. Zajímavé že?

Králem mikrotransakcí je ale již tradičně EA, která si uřízla ostudu s Need for Speed, znovuzavedením mikrotransakcí do Star Wars Battlefront 2, ještě větším důrazem na kartičky ve FIFA 18, sliby, že v Anthem to bude všechno v cajku, ale nikdo tomu nevěří a hra smrdí jako Destiny 2 Eververse na steroidech (to jak je hra popisována jako něco, do čeho se bude moci hráč vracet po celá léta, je tomu nejlepším indikátorem) a kdo ví, jak to dopadne s Battlefieled V, jež svým odklonem od více seriózní na týmovou strategii zaměřenou střílečku směrem k Serious Sam šaškárně naboostovanou alespoň tunou koncentrované politické korektnosti (hlavně abychom nikoho neurazili – on by si to pak asi nikdo nekoupil) naštval hráče natolik, že se hra odkládá o několik měsíců.

Ovšem EA v tom není a nikdy nebylo samo. Například Take2 a jejich NBA série je vyloženě ukázkovým příkladem designu zaměřeného na dotlačení hráče k vysolení dalších a dalších peněz, protože vygrindovat nějaké rozumné vylepšení pro vaši postavičku trvá plus mínus uherský rok, a to ještě nebyla řeč o všech těch pitominkách, co si můžete na toho vašeho panáka navěsit. Za peníze samozřejmě, protože tolik grindu se nedá skousnout. 

Situace se nakonec přiostřuje natolik, že některé Evropské země (Dánsko, Finsko v minulém týdnu) zkoumají, jestli některé hry náhodou nespadají pod loterijní zákon. A překvapivě podle definic rozhodně ano, a jediné co se jim obvykle tak nějak vymyká je fakt, že ve hrách není většinou nějaký přímý mechanismus, jak případnou lootboxovou výhru zpeněžit v reálných penězích. V tomto směru technologie a hry jaksi jsou hodně napřed před legislativou. Na druhou stranu u mnoha her se našly způsoby, jak virtuální předměty a lootboxová loterie reálně vytěžit. Stačí k originálnímu systému naroubovat third party sázkovou kancelář, nebo burzu a je to. Hra sama se stane jakýmsi loterijním zařízením, nebo si lidé za úplatu sami směňují předměty mezi sebou za benevolentního rádoby skoro-dohledu provozovatele hry.

Je docela komické sledovat velkovydavatele, jak se jako červy kroutí pod lupou různých komisí dohlížející na gambling a loterie a jak dělají co můžou, jen aby se vyhnuly postihům. Jim Sterling měl zajímavý postřeh, něco ve smyslu, že vydavatelé v mnoha směrech vnímají zákon jako něco, co JIM dovoluje si na hráče došlápnout, ale v okamžiku, kdy zákon začne být proti nim, nevědí, jak si s tím poradit, protože s takovou situací nemají mnoho zkušeností. Pokud ještě několik dalších zemí přijde na to, že lootboxy jsou vlastně gambling a přinutí vydavatele ve ve svých teritoriích vypnout – více hráčů se snad probudí z horečného snu a uvědomí si, jak prázdné hry bez nich jsou a že design, který je těžce o grindu – pokud do něj skrze mikrotransakce nenasypete více peněz, je prostě špatný design nezávisle na značce. Tečka. Situace je nyní taková, že EA na rovinu odmítá se podřídit zákonu a riskuje žalobu, případně vězení (a to by mě pobavilo) a Take2 se obrátilo na své zákazníky, aby apelovali u místních zákonodárců aby lootboxům byla udělena výjimka… takže hráči mohou býti vesele dál oškubáváni. Tedy, jestli jsem někdy viděl pokrytectví v akci, tak to bylo zrovna teď. Naneštěstí se určitě najde dost ovcí, které napíšou uslzený dopis (email, máme 21. století) svému poslanci, nebo tak něco. Ach jo.

Pokud vydavatelé mají problémy se zaplacením vývoje her a takzvaně se „musejí“ uchylovat k takovémuto pokoutnímu okrádání zákazníků – něco je špatně. Osobně nemám problém si za hru zaplatit plnou pálku. Jsem trvale zaměstnaný a mohu si to dovolit. Pakliže vydavatel má za to, že náklady na vývoj hry ospravedlňují vyšší cenu, než je tradičních šedesát dolarů – nemám s tím problém, protože v tom případě jde o férovou nabídku a jestli hru koupím, či nikoliv rozhoduji na základě trochu jiných kategorií. Přesto se musím ptát, jak je sakra možné, že spousta menších studií a vydavatelů vydávají hry za šedesát a méně dolarů a v naprosté pohodě přežívají a dokonce mají i zisk na to, aby dělali na dalších hrách? (uznávám, více her krachne, než má úspěch, ale to se nijak neliší od samotného začátku videoher) Kdežto velkovydavatelé z nějakého záhadného důvodu mají potíže i když si říkají o šedesát dolarů za plnou hru, season pass s vyseknutým obsahem přinejmenším o hodnotě dalších třiceti dolarů, mikrotransakcemi zahlcené meníčka a samozřejmě předměty, jež dostanete v náhodném lootboxu, jež si můžete koupit pouze za prémiovou virtuální měnu, jež nezískáte jinak, nežli grindováním v poměru sto hodin ku jedné minci, nebo nákupem za 9.99 dolarů. Jo a to se nezmiňuji o product placementu ve sportovních hrách, který vydavateli jistě také přináší slušné prostředky.

Pokud EA cítí silnou potřebu si kompenzovat náklady vyšší cenou a říci si za Star Wars dejme tomu osmdesát dolarů s tím, že ve hře nebudou mikrotransakce, žádné pitomé lootboxy, hra bude hotová, plná a bez reklam – paráda, nemám k tomu co říci a zaplatím. Tedy, já ne, protože Star Wars od EA jsou strašné kraviny, které mě nezajímají, ale v principu to takhle mám. Jenže vydavatelé objevili smutnou pravdu, že říci si o plnou cenu takhle na férovku, by jim asi nepřineslo tak veliké prodeje. Pokud si ale řeknou o normální očekávanou cenu a pak lidi pomaličku oškubávají, jedno pírko za druhým, projde jim to mnohem snáze a samozřejmě vydělají mnohem více – alespoň v krátkodobém měřítku. Deprimuje mě, jak se společnosti řízené lidmi ani neobtěžují s nějakou morálkou ale rovnou jdou po krku. Copak tam nahoře nemá nikdo svědomí?

Jordan Petesron říká, že jsou to v mnoha případech psychopati, kteří jsou ve vedoucích pozicích velikých firem, protože jsou často velmi inteligentní, nelítostní, vědí jak systém funguje, umí se dobře maskovat, takže nikdo neví, že jsou psychopati a pokud jim to projde, tak vyj*bou s každým, protože jim záleží jen na sobě samých. Všechny tyto vlastnosti jsou skvělým předpokladem pro úspěšnou kariéru v korporátní sféře. Nebo v právničině. Předkládám zde docela odvážnou hypotézu – ve vedení většiny velkovydavatelů sedí psychopati, proto se ony firmy chovají jako psychopati a dokud jim někdo neklepne klackem přes prsty, jakože jsme si všimli, že jsou psychopati, tak se tak budou chovat i nadále. Jediná naše záchrana je, že tyto veliké firmy (tito psychopati), bojují mezi sebou a o nás jim až tak moc nejde – jsme hluboko pod jejich rozlišovací schopností. My jsme jen „collateral damage“ a nejblbější na tom je, že naše jediná ochrana a spása je stát – což je taky svého druhu psychopat. To jsme to dopracovali.