Jako někdo, kdo
není právník a nové zákony a směrnice mu přijdou povětšinou
více než zbytečné ptákoviny, které slouží jen k obohacení,
nebo mocenským hrátkám úzké elity, mi přijde, že chlapci a
děvčata v Bruselu zkrátka nemají selského rozumu co by se za
nehet vešlo.
Historicky jsme tu
měli hned několik pokusů o krocení internetu a zatím jsme se my,
obyčejní uživatelé, dokázali většině z nich ubránit,
případně jsme ony zákony a směrnice proignorovali k naprostému
zrušení. Nejsem nějaký levičácký anarchista, spíše se
počítám mezi umírněné centristy, kteří hlavně chtějí svůj
klid, ale přiznám se, že onen prapodivný nekonečný chaos ve
kterém se internet zmítá, mi docela vyhovuje, protože (a tím asi
nahraji pravičákům) jde o nejlepší možné konkurenční
prostředí, kde trh sám o sobě činí volbu… dokud to některé
korporace zase nepřeženou (lootboxová katastrofa a neochota EA
nebýt hamižná svině) a pak chtě nechtě holt stát musí
přitáhnout opratě (a tím jsem si to udělal zase dobré u
levičáků).
Jinými slovy –
ono to tak nějak funguje. Problém je v tom, že čas od času
majitelé autorských práv (povětšinou nikoliv samotní autoři,
ale jejich právníci – zajímavé že? Možná je to tím, že
autoři mají plné práce s, inu, být autorem a tvořit, kdežto
právníci mají zájem jen na procentech a odměnách za vyhrané
žaloby. Ale můžu se mýlit) přijdou s nějakou novou vifikundací
jak podojit obecenstvo. Ne že bych byl proti placení licencí
autorům, proboha ne, protože je to jejich dílo a za něj si
zaslouží odměnu, ale mnohé z oněch návrhů by vedly ke konci
internetu jak jej známe a to je to co se mi opravdu nelíbí.
YouTube pro mě
osobně není nějakým svatým grálem, protože jeho monetizační
politika, postupně narůstající objem a vtíravost reklam a fakt,
že jde o svého druhu monopol, takže není moc kam jít jinam,
pokud se všemocný algoritmus YouTube rozhodne, že nejste hodni
peněz z reklam, či vám popřípadě kompletně znepřístupní
knihovnu videí protože jste se dotkli citlivého tématu (a v
dnešní době co není citlivé že?) - to jsou některé faktory,
jež ho v mých očích dělají méně přátelským a více typicky
korporátním a odosobněným. Ale budiž, dá se s tím docela žít,
protože zatím obsah, který můžete na YouTube najít je v
historii lidstva dost unikátní. Jako platforma pro lidskou
tvořivost a informační obohacení obecně, jde o stejnou revoluci,
jako knihtisk, pokud se ptáte mě.
V záplavě
neskutečných pitomostí, Flatearthers neuměle dokazující, že
země je opravdu „flat“, dalších lidí opakovaně dokazujících,
že Flateartheři jsou jednak naprosto mimo a druhak mají IQ v
rozmezí pokojové teploty, roztomilých videí s kočičkami a
montážemi rádoby-vtipných videí ve kterých lidé konstantně
dokazují, že nemají soudnost, lze nalézt mnoho hodnotného
materiálu. Já osobně ujíždím na několika YouTuberech s
technickým, historickým, všeobecně vědeckým a samozřejmě
herním zaměřením, ale občas například zabloudím na malé
kanály umělců, kteří se zabývají hudbou převzatou z filmů a
her a jenom zírám na jak talentovaní někteří z nás mohou být.
Přes tři sta hodin videa každou minutu je nahráno a to by v tom
byl čert, aby v té zaplavě písku nebyl sem tam valoun zlata.
Bohužel z právního
hlediska je neskutečný problém uhlídat, jestli v každé
jednotlivé minutě oněch videí, byl či nebyl použit materiál,
na nějž tvůrce má, či nemá práva. V současnosti ani s
použitím umělé inteligence to zkrátka v oné záplavě není
možné a tak se to doposud řeší jakýmsi hybridním systémem
ručního bonzování, vypisováním kolonek, strojové inteligence a
takzvaného „fair use“, kdy pro různé účely a za docela
drakonických podmínek, lze použít materiály vytvořené někým
jiným. Funguje to. Ne moc dobře, ale funguje a už samotná
existence YouTube je jasným důkazem, že lidé – daňový
poplatníci za které by měli daněmi placení úředníci a
politici tak nějak dle definice bojovat – začínají mít rádi
tento druh obsahu více, než klasické televize. A to je pro některé
lidi problém.
Víte, dokud bylo
jen několik televizních kanálů, dalo se vcelku snadno ohlídat
užití děl chráněných autorským právem. Koneckonců když
dojde na nějaké porušení, prostě podáte žalobu k soudu a
narušitel se dá snadno dohledat a postihnout. Ve hře s limitovaným
počtem hráčů je mnohem snazší vynucovat a dodržovat pravidla,
protože zkrátka všichni znají všechny a stačí jeden nebo dva
policajti s velikým klackem. Jenže internet je úplně jiný druh
zvířete a najednou tu máte neudržitelné a nekontrolovatelné
množství lidí, kteří tvoří obsah, přejímají obsah, půjčují
si, kradou navzájem a to – považte – bez jakéhokoliv odborného
dozoru! A ono se jim dokonce daří! Úplná noční můra pro sira
Humpry Appleby.
Takže právníci a
lobisté na celém světě postupem let přicházeli a přicházejí
s tu více, tu méně komplikovanými a vychytralými cestami, jak se
pokusit nasadit internetu ohlávku a zkrotit ho k obrazu svému. Měli
jsme tu hned několik pokusů krytých nečitelnými zkratkami jako
SOPA a PIPA, v Americe to teď zkoušejí s net neutrality a tak
dále. Nejnovějším výplodem je pak článek 13, kdy se Evropa v
zásadě pokouší zabít YouTube jen aby se do kapes správců práv
dostalo více peněz… to, že v konečném důsledku dostanou právě
z Evropy peněz méně, než si mysleli že dostanou (a míním tím
o HODNĚ méně), to jim ještě asi nedošlo.
OK? takže o čem to
je. Nejsem právník, do IT radši moc nehrabu a na YouTube jsem
vyprodukoval k tomuto datu přesně pět krátkých videí, ale jsem
uživatel, takže do toho můžu kecat. Krom toho – jelikož jsem
nebyl v Evropském parlamentu náležitě zastoupen lobistickou
skupinou, tady to máte.
Věc se má tak, že
v současnosti existují tři varianty článku 13, přičemž ta
nejhorší vyžaduje od provozovatele jakékoliv streamovací služby
absolutní zodpovědnost za obsah. Jinými slovy – pokud v nějakém
videu je byť jen kousíček hudby od Michaela Jacksona bez
výslovného povolení správce/držitele práv a to v jakémkoliv
kontextu a kvalitě – YouTube jde k soudu. Nebo platí jako
mourovaté. A vy posléze taky. To jenom pro pořádek. Tak jako tak,
tohle je pro jakoukoliv službu tohoto druhu likvidační. Zkrátka
nelze zaručit, že někdo někde někdy něco nenajde, že tam něco
nebude, že někomu něco neunikne. Prostě to nejde. Natáčíte
zpěvné ptáky v parku, když kolemjdoucí teenager poslouchá na
svém telefonu hudbu z posledních Avengerů a váš aparátus to na
chviličku zachytí? Smůla chlapče, porušení autorských práv a
tohle nesmíš uploadnout…
Pokud by to došlo
až takhle daleko, tak žádná taková služba zkrátka nebude moci
fungovat v Evropských teritoriích. Přes to vlak nejede.
A teď otázka.
Kolik si myslíte, že vydojíte na autorských právech, když nikdo
nemůže použít vaše dílo, respektive neexistuje důvod si
pořizovat licenci? Nechám vás chvíli přemýšlet, můžete si
dojít pro kalkulačku, protože to je těžká matematika.
Máte? Fajn, ale
jenom pro kontrolu, výsledek je NULA! Co se stane, v krátkodobém
výhledu je, že majitelé práv si budou chrochtat nad návratem ke
statickému televiznímu formátu, který se dá tak snadno ovládat
a předpovídat, jenže asi tak týden nato jim to vybouchne do
obličeje. Lidi začnou prostě obcházet zákon a na televizi se
stejně nikdo už koukat nebude.
Mnozí jsou jistě
obeznámeni s P2P sítěmi, jinými slovy – torrenty. Čím více
na východě žijete, tím více je používáte (empirická
zkušenost), protože služby on demand jako Netflix a podobní z
nějakého nepochopitelného důvodu trpěli představou, že lidé
na východě nechtějí platit. Tedy, ano, my nechceme platit, ale
lidská povaha je celosvětově stejná – jsme líní a pokud nám
dáte něco, co je „convenient“, proč bychom nepustili chlup? A
ejhle, najednou je Netflix v ČR docela úspěšný, čím to může
být? Ale to jsem trochu odbočil od tématu. Faktem je, že sdílecí
sítě jsou jakousi z nouze ctností. Nejsou spolehlivé, neexistuje
nějaká autorita kryjící legalitu sítě a obsahu. Jsou vstupní
branou pro všemožný mallware, spyware, viry a bůh ví co ještě.
Jenže na druhou stranu jsou nezničitelné a dokud máte dva
počítače propojené internetem – máte síť. Jediné co
potřebujete je komunikační protokol a nějaké jednoduché
rozhraní. Takže okamžiku, kdy nemáte někoho, kdo by vám za
rozumnou cenu prodal produkt, uchýlíte se k lidové tvořivosti a
produkt si nějak na černo, nebo skrze šedou ekonomiku, pořídíte.
Co na tom, že držitel práv z toho nemá ani vindru. Kdyby byl co k
čemu, tak vám produkt nabídne a má šanci na výdělek ne?
V okamžiku, kdy
služby jako YouTube na Evropském kontinentu zavřou krám, lidi
nepřestanou tvořit obsah (no, spousta z nich asi ano, ale zapálení
fandové to nezabalí, protože drtivá většina malých YouTuberů
stejně nikdy neviděla ani korunu z reklam, které YouTube na jejich
videa lepí, takže nemají co ztratit), oni ho prostě budou na
YouTube „prodávat“ v jiných teritoriích, z čehož Evropa
nedostane ani cent. A aby to bylo ještě pikantnější –
předpokládám, že se tu přes noc rozjedou jakési pirátské
sítě, na kterých onen obsah bude nadále dostupný, ale protože
tu nebude žádná centrální autorita, tak sice přispěvatelé
nedostanou ani korunu z reklam, ale ani Evropa za licence. Celé to
pojede na černo, bude to ještě větší chaos a bordel než je
teď. Gratuluji.
Žádné komentáře:
Okomentovat