Co do vzhledu si technicky nezadá s konkurencí, produkční
kvality tu rozhodně jsou vidět a přitom se hra obešla bez pro
dnešní dobu tolik obvyklý nesmysl s season passy a hromadou
zbytečných DLC (byť to se ještě časem uvidí) ve stylu Dead or
Alive, kdy kumulativně zaplatíte i tisíc dolarů. Místo toho tu
je skoro až old school singl hra s jasně definovaným začátkem a
koncem, více než slušnou délkou, zajímavou hratelností a bez
multiplayeru. Řekl bych, že to na dnešní dobu není málo.
Něco
k příběhu. Arťom po skončení druhého dílu nedbá zdravého
rozumu, ani rozkazů a leze co chvíli na povrch se nechat ozařovat,
protože onehdy na vrcholu Ostankinovy věže slyšel něco v rádiu
- a to by v tom byl čert, aby přežili jenom lidi v Moskevském
metru. Díky sledu situací pravda nakonec vyjde najevo a ano, lidi
přežili mimo „bezpečí“ Moskevského metra, ale protože tu
hraje roli i snaha mocných udržet lidi tam, kde jsou, musí Arťom
spolu s plukovníkem Millerem, ženou a několika Sparťany vzít
roha. Jedno se Ruským podmínkám musí nechat. Díky zaostalosti
vyplynu-vší z dob socialismu, je země technicky vcelku připravena
na post-atomovou apokalypsu. Nic nefungovalo předtím, nic nefunguje
teď a jediné co je tak nějak extra, je vyšší dávka radiace. A
sem tam nějaký ten mutant. Takže vše při starém, alespoň že
vlaky jezdí.
Kdybych
měl nějak shrnout příběh Metra Exodus, asi bych použil slova
jako „lidský“ a „obyčejně tragický“. Není tu žádný
veliký cíl, jako třeba dojít na konec světa a hodit prsten do
sopky, aby byl svět zachráněn. Nebo dojít na vrchol temné věže
a zabít temného owerlorda, aby se mu zabránilo vládnout světu.
Ne, je to prostě jen o hledání lepšího místa pro život a
upřímně řečeno, v settingu Metra to je cíl veliký dost,
protože většina postav a komunit tady jaksi jede sama za sebe a
nemá nějaké světovládné ambice, nebo svět nečelí nějaké
náhodné mimozemské invazi, kterou by bylo nutno zastavit.
Samozřejmě během cesty se naskytnou i nějaká ta morální
rozhodnutí, povětšinou plynoucí z vašeho stylu hraní - půjdete
na to brutálně a sejmete všechno co se hýbe, nebo jako myška a
zabíjení si necháte jen na vyloženě negativní charaktery? Je to
jenom na vás a opět si díky tomu Metro pro vás přichystalo
několik konců.
Mě
osobně se takový příběh líbil více než většina FPS produkce
za posledních několik let (ano, hledím hlavně směrem k Far Cry).
Uzavřená skupinka lidí na cestě, která v konečném důsledku
může změnit život mnoha lidem, ale v tomto okamžiku to je jen a
pouze o přežití a nebýt dobytek víc, než je nezbytně nutné.
Co mi ale na celé hře neskutečně vadilo a co notně sráželo můj
pocit z imerze a užívání si jinak kvalitně napsaného příběhu,
byla ona Freemanovská mlčenlivost Arťoma. Jako vážně netuším,
proč se autoři stále tak tvrdohlavě drží téhle nesmyslnosti,
když jim samotným to hází klacky pod nohy. Během průchodu hrou,
je hlavní postava mnohokrát přímo oslovována, dokonce vám
volají na vysílačku aby odpověděl a on nic. Mlčí jako
zařezaný. Proč, proboha proč?
V
mnoha situacích to dokonce vypadá velmi komicky a když si vezmu,
že během nahrávání nové sekce hry Arťom má krátký dabovaný
monolog - musím se opět ptát proč Ivane Ivanoviči, proč?! Jinak
k dialogům bych měl ještě jednu poznámku. Jsou skvostně
napsané, ale někdo by měl pořádně proškolit chlapce v
dabingovém studiu o časování, protože během mnoha a mnoha
monologů na mě postavy prostě chrlili jednu větu za druhou, bez
jakékoliv přirozené přestávky. Jako by autoři/režizér ve
studiu zapomněli, že tečky a čárky ve větě obvykle naznačují
jakýsi předěl a pauza by byla vhodná.
A
teď gameplay. Kdo hrál starší díly Metra, ten bude více méně
v pohodě. Hra se snaží o jakýsi stealth, ale žádný Metal Gear
to rozhodně není, byť to až tak moc nevadí, je to spíše jakási
možnost. Preferovaná, protože Arťom docela realisticky v
přestřelkách vydrží docela málo, ale i akčně to jde docela
slušně. Obvykle se mi podařilo prostealthovat většinu levelu a
skoro nikoho nezabít (bandité se nepočítají, stejně tak jako
mutanti), bohužel pokud jednou způsobíte poplach, máte smůlu a
nepřátelé po vás jdou pořád - pokud tedy nenahrajete předchozí
pozici, nebo se nedostanete za nějaký veliký předěl v levelu.
Velkou
roli opět hraje upgradování vašeho arzenálu, který v
absolutních číslech není nikterak ohromující, ale právě díky
možnosti modifikovat si jakoukoliv zbraň podle vašeho herního
stylu, není samotné číslo až tak špatné. Obvykle pak můžete
nosit tři zbraně, jednu z nich máte většinu hry napevno v
inventáři, ale zbytek lze volně měnit a pokud najdete potřebné
díly, můžete jednotlivé části měnit takříkajíc za pochodu.
To ale samozřejmě znamená, že se velmi vyplácí prolézat každou
škvíru, díru a místnost ve hře, protože ne všechny díly
padají z padlých nepřátel.
S
tím se ale pojí můj druhý větší „tak trochu“ problém.
Hra, tak jak je k datu této recenze, nemá NG+ mód, takže si
nemůžete vzít nakřečkované vybavení do počátečních levelů
a pořádně si ho užít. Ano, můžete se vrátit do jednotlivých
kapitol, ale to zároveň přepíše uloženou pozici, takže máte
smůlu. Jasně, Metro není žádné pořádné RPG v kterém by to
bylo skoro až mandatorní, ale i tak, vzhledem k velikosti hry, by
to nebylo marné. Obvzláště když si vezmete, že některé volby
mají přímý dopad na konec hry.
Aporpo
velikost. Metro střídá v pěkném tempu otevřené lokace s
klasickým tuneloidním Metrem. Buď máte level, ve kterém jdete
vyloženě koridorem a máte tu až reminiscenci na předchozí díly,
nebo máte tu větší, tu menší otevřené oblasti, tak akorát
dlouhé, které vám dají decentní ochutnávku, jak skvělé je žít
v nukleární zimou postižené krajině. Plus i v takto otevřené
sekci hry máte při troše průzkumu sem tam k nalezení
mini-dungeon, nebo větší budovu s lineární hratelností.
Dohromady jde o velmi příjemný mix, který se nesnaží o pompézní
nafouklost bez jakéhokoliv smyslu a hranic ve stylu Far Cry, žádné
věže, žádné opakující se minihry, nebo respawnující
pevnosti.
Hudební
doprovod a zvuky jsou taktéž na úrovni. Tedy, zvuky samotných
zbraní asi nejsou tak dobré jako v Battlefieldu, ale jinak rozhodně
neurazí. A co se týče hudby - po většinu hry absentuje (otevřené
oblasti), nebo je vyloženě podkresová, takže ji nevnímáte, ale
když dojde na větší události, nebo brutální přestřelky v
tunelech, hnedka hraje jiná, mnohem zajímavější kompozice. Plus
za poslední skladbu bych dal nějaké ocenění.
Technický
stránka je poněkud horší. Ne že by hra padala, blba, nebo nešla.
Hrál jsem na základní PS4 a neměl jsem problém, protože
framerate se držel v rozumných mezích (ano, venku to při písečné
bouři spadlo někam k 25-21 fps, ale to se dalo čekat), a hra mi
ani jednou nespadla do menu. Spíš tu jde o sem tam clipování
objektů, v jednom levelu se mi zbláznil upgrade obleku, takže
kdykoliv jsem se přiblížil k sebratelnému předmětu, vyslal mi
do sluchátek velmi hlasitý vysokofrekvenční pískot (reload občas
zafungoval, ale pak se problém objevil znovu, takže jsem onen
upgrade radši odinstaloval a byl klid) a v neposlední řadě tu je
AI nepřátel, která opravdu není hvězdná. Sice funguje, ale
obzvláště pokud hrajete stealth, krásně vidíte, jak blbá umí
být. Na druhou stranu, hrál jsem na Normal, takže netuším,
jestli se ve vyšší obtížnosti nezlepší. Co bych však měl
vytknout je jakási podivná pomalá responzivnost ovládání
kamery. Z nějakého důvodu i po vyšroubování citlivosti na
maximum, jsem měl pocit, že Killzone 2 bylo o něco rychlejší.
Nečekal jsem CoD styl pohybu, ale sem tam to opravdu vypadá až
příliš laxně.
Takže
jaké Metro nakonec je? Mě se líbilo. Má příjemné, pomalé,
místy až rozvláčné tempo, přirozené střídání různorodých
lokací, hráč má docela reálnou možnost diktovat si svůj
průchod, lehoučký RPG element, který ve spojení s otevřenějšími
mapami ukazuje, kdo by měl dělat další díl Fallout a příběh,
který je lidsky zajímavý a mohl by být lepší snad jen kdyby
Arťom sakra občas otevřel klapačku. Metro není zběsilá akce,
byť pokud chcete, tak i může být (jak říkám, hrál jsem
většinou stealth), ale hra o putování. Inteligentní, neokázalá,
přesto epická hra. Opravdu nebýt těch několika problémů,
zejména ohledně mlčenlivosti hrdiny, sem tam technických drobků
a neexistence NG+, byla by to jasná devítka. Takhle dávám
osmičku, ale zatraceně zaslouženou.
8,1/10
Žádné komentáře:
Okomentovat