Recenze: Pillars of Eternity

Když bohové mohou umřít - kde to nechává nás?

Se západními RPG to je u mě tak trochu divné. Na jednu stranu díky mé lásce k Japonským RPG, jsem tak trochu chladný vůči západní produkci, protože samotný způsob hraní a práce s charaktery jaksi vylučuje opravdu hluboký příběh, což je přesně to, co mě u RPG velmi zajímá. Na druhou stranu právě jejich otevřenost nabízí mnoho příležitostí se vyblbnout a řešit mnohé problém takříkajíc po svém, což taky není k zahození, protože přesně to jaksi nemůžete kvůli svázanosti u Japonských RPG dělat. Výsledkem pak je, že ledajaké legendy z té či oné strany mě vůbec nebaví a naopak mě sem tam chytnou věci do kterých bych to neřekl.

Svého času jsem zkoušel Badur´s Gate, Icewind Dale a Planescape Torment a jako ne, nebavilo mě to. Bylo to hned poté, co jsem si konečně pořídil počítač s výkonem dostatečným na to, aby mi takové hry rozjel v slušném nastavení (což v mém případě znamená, že někdy pět až sedm let poté, co ony hry vyšly a koupil jsem je v levných knihách). Hrozně mě bavilo Arcanum (ano, přiznávám, miluji Steampunk, kamenujte mě) a Fallout I-II, jinak nic moc. Tohle že jsou ty slavné PC hry, díky nimž je PC Master a Konzole pessant? Patrně chyba v Matrixu. Jenže pravdou je, že na PC se mi nikdy nehrálo moc pohodlně, takže tím to může taky být. Ale časy se mění.

Velcí vydavatelé mají jasno v tom, co jejich zákazníci chtějí a co nechtějí a není šance, že by se přepočítali. Proto taky nevychází spousta her a spousta žánrů se počítá za vymřelé. Překvapivě se ale ukazuje, že tomu až tak není a stále existují lidé, kteří si rádi zaplatí za hry dělané podle starého mustru. Pravda, není jich až tak mnoho, takže velkovydavatel by na nich nevydělal všechny peníze na světě, anžto v jejich excelových tabulkách prodejů by měly tak nízká čísla, že by se daly snadno zaměnit za muší bobek. Ale každá koruna dobrá jak se říká a pozitivní PR za podporu menšinových žánrů by se průšvihářům jako je EA zrovna v okamžiku, kdy to pěkně schytávají za Anthem docela hodila, tak proč takové hry nedělají? Nehledě na to, že nikdo neříká, že by se do nich měly cpát horentní sumy. Proto tu máme menší studia a nezávislé vydavatelské domy jako je Paradox. Díky Kickstarterové kampani, na kterou přispělo přes 77 tisíc lidí, se vybralo dost na to, aby Obsidian mohlo začít pracovat na Pillars of Eternity - staromilecké západní RPG jako řemen, jaké tu nebylo celou věčnost, dělanou na starém enginu, se starou hratelností a jen několika málo ústupky moderní době a progresu. A teď je tahle hra i na konzolích.

Hru jsem koupil se značným zpožděním, protože prostě člověk v té záplavě novinek nemá šanci stíhat. Takže jsem ji měl za poloviční cenu a řeknu to rovnou - takhle po dohrání bych klidně dal i plnou a s radostí. Už první obrazovky na mě dýchly příjemnou nostalgií a simplicitou, což se ukázalo jako zdání, které klame, protože Pillars jsou všechno, jen ne jednoduché. Ale i tak - na konzolích jsem takových her mnoho neviděl a všechno co vypadá byt´jen trochu jako Commandos 2 má u mě instantně body za styl a nostalgii – ano, přiznávám, már rád izometrické hry. Toto zobrazení má několik výhod, plynoucí především z jasné přehlednosti. Pillars jsou v tomto směru velmi old-school a nenabízejí ani možnost rotovat mapu o 90 stupňů a většina grafiky je v 2D. Přímá konkurence v podobě Divinity Original Sin oproti tomu jede v plně 3D, což může někomu vyhovovat více, ale mě osobně to přijde méně přehledné, obzvláště při vzdálenější kameře.

Souboje jsou v reálném čase, ale protože máte skupinku až šesti bojovníků, při soubojích se doporučuje hrát ve zpomaleném čase, přičemž v optionu lze nastavit četnost a při jaké příležitosti se hra zapauzuje, což vám dává příležitost rozdat příkazy. A věřte, že s postupem hrou je tahle funkce vytěžována více a více, protože se opravdu nevyplatí hurá stylem naběhnout do skupinky nepřátel a pokusit se je tupě urubat k smrti. S tím se pojí docela široká paleta nastavení AI vašich bojovníků a opravdu ohromující skill-tree. Hra má level cap na úrovni 16, což znamená, že není šance si udělat "umím všechno" borce a je opravdu zásadní mít dobře rozloženou partu, což oklikou vede právě k dobrému nastavení AI a trochy práce s formacemi.

Bohužel tady už začínáme narážet na limity hry, protože AI je někdy opravdu neskutečně tupá. Nevím, jestli to je díky konzolovému rozhraní (automaticky předpokládám, že PC verze je na tom díky myši a klavíru lépe), ale někdy je opravdu problém rozpoznat, co se sakra na obrazovce děje a proč sakra můj barbar sedí v rohu místo aby útočil, nebo proč můj klerik místo aby nahodil buff jak jsem mu právě přikázal, jenom čumí do zdi. Do značné míry to je vinou nižšího rozlišení a frameratu ve kterém hra na konzoli jede - koukal jsem na PC verzi a ta je jedním slovem skvostná. Ne že by Pillars vypadaly ošklivě, ale PC verze je prostě na tom mnohem lépe, což mě nutí se škrábat na hlavě, protože jde sakra jen o blbé 2D! Ale o tom až později.

Výsledkem souhry okolností je, že sem tam v onom chaosu boje, obzvláště v pokročilejší fázi hry, kdy firebaly lítají z jednoho rohu do druhého, každá postava má očarované zbraně a spletenec kouzel a schopností začíná být poněkud zdrcující, se člověk přistihne při nevěřícném zírání do obrazovky a snahy dešifrovat co se to tam sakra děje, načež jenom rezignovaně vydá několik všeobecně prospěšných příkazů a doufá v nejlepší možný výsledek. No, většinou mi to i prošlo. Na nějaké sofistikovanější taktiky, které hra nabízí a jež jsou při vyšší obtížnosti vyloženě mandatorní, jsem neměl skill a povětšinou vědom svých hranic schopností, jsem při levelování upřednostňoval pasivní vylepšení, což v konečném důsledku udělalo hru tak akorát jednoduchou, ale stále s decentní výzvou. Je mi jasné, že znalci mě mají teď za nooba, ale já nehrál něco podobného už roky, takže mám výmluvu. Navíc ta hra by opravdu užila myš.

Jinými slovy - Pillars by potřebovali doladit technickou stránku a zapracovat na ergonomii, která dost trpí právě faktem, že jde původně o PC hru. Autoři odvedli skvělou práci s tím co měli, to jen aby bylo jasno, ale i tak to je někdy peklo. Na jednu stranu tu jsou docela fajn kruhová menu, která po troše zvykání fungují docela obstojně, obzvláště díky faktu, že kdykoliv otevřete radiální menu, čas se zastaví. Na druhou stranu tu je obrazovka inventáře, která na kolenou žadoní o zapojení myši, protože přehazovat zbraně a výstroj je věc ne jednoho nebo dvou kliků, ale neustálého laborování s oběma analogy, anžto nejde o kruhové menu a ani žádné jiné „přehodím zprava doleva a je to“ konzolové menu. 

Ach a ještě jedna věc - PC verze má nekonečný sdílený inventář. Konzolová má místo jen pro sto předmětů (plus inventář pro každou postavu), což znamená, že buď první co při návštěvě vesnic a měst děláte je hledání obchodníka a pak se k němu budete neustále vracet, protože se vám nechce nechat ležet ladem všechny ty potencionální peníze, nebo se budete přes několik obrazovek vracet do vašeho hradu a ukládat do jediné bezedné truhly ve hře. Výsledkem je, že zkrátka nemůžete u sebe nosit všechny ty nádherné kusy brnění a zbraní, protože se vám tam nevejdou a nejste takticky flexibilní – jste odkázáni na to nejlepší co zrovna máte u sebe a zbytek, byť potencionálně zajímavé, vem čert. Musíte mít místo na magické svitky, lahvičky s potiony a ingrediencemi na vaření a celé to dohromady neskutečně omezuje hoadrdění lootu. Equip managment lvl. 9000 sakra.

Abych ale pravdu řekl, že je to problém mi přišlo vlastně až když jsem se koukl na PC verzi, což bylo někdy po třiceti hodinách. Tak nevím, bral jsem to, jakože hra je taková jaká je a dalo se s tím žít. Co ale problémem definitivně je, jsou loadingy. Opravdu mi to hlava nebere. Hra je skoro kompletně ve 2D a přesto přecházet z jedné lokace do druhé může trvat i několik minut, jako by se nahrávaly gigabity veliké poligonové scenérie se složitou animací a AI. V případě, že se pohybujete ve městě a děláte jeden z těch questů "slepička a kohoutek", dost se naběháte mezi lokacemi ve kterých uděláte jednu nebo dvě věci a běžíte zase někam jinam. To bohužel znamená neskutečné množství loadingů, které jak už jsem psal, nepatří mezi nejkratší. Jak je tohle možné, jak sakra mohl někdo nechat tohle projít pře QA, to mi hlava nebere a dost to kazí požitek z celého hraní. Po většinu doby jsem s tím byl vcelku srovnaný, ale v závěrečné části hry jsem už opravdu několikrát pěnil vzteky, obzvláště ve spojení s jedním questem, který jsem resetoval sedmkrát, než mi došlo, že je asi rozbitý a nepůjde splnit. Jo a hra taky občas spadne do menu konzole. Na můj vkus až nepříjemně často.

Navzdory všemu negativnímu, co jsem na hru teď hodil, musím ale říci, že jsem se u Pillars neskutečně bavil a utopil jsem v ní něco okolo osmdesáti hodin. Spousta menších i větších questů jejichž příběhy prolínající se s velmi chytře napsaným lore, jsou prostě skvěle napsané a já opravdu dělal co mohl, abych zanechal dobrou stopu v tomto světě. Autoři připravili takovou hromadu questů, až mi přišlo, že si tady kompenzují ty roky, kdy nemohli dělat hru podobného rázu. A protože autoři jsou porci z Obsidianu, můžete se spolehnout na úroveň jejich psaní. Jen je nutné upozornit, že hra je opravdu textově masivní, protože se místo dnes obvyklého vyprávění skrze vizuál soustředí na vyprávění skrze psaný text. To znamená, že pokud nejste zběhlý v Angličtině, asi nebudete mít z Pillars moc dobrý zážitek.

Stejně tak kvalitní je i celá část s levelováním vašich postav, upgradováním výzbroje a dokonce máte i vlastní hrad, který si musíte ale nejdříve opravit. Až na konci hry mi došlo, že Pillars jsou vlastně velmi chudou hrou - není tu žádné CGI intro/outro, žádné super speciální efekty, hratelnost je stará jako Ostravské uhlí, grafika doslova používá engin přes dekádu starý, ne všechny postavy jsou nadabované (což je vhledem k množství postav v pořádku, ty hlavní jsou a to mi stačí), akční sekvence jsou podány stylem dialogového okna a k tomu všechny výše zmíněné stížnosti. Ale víte co? Ono mi to došlo, až když jsem hru skoro dohrál. Tak dobrá je.

Pillars je pocta RPG z konce devadesátek, a je to velmi povedená pocta. Hra nejde s dobou tak jako Divinity, místo toho tu je jen několik úprav a vylepšení, za které by hráči v oné době dali pravou ruku svého nejlepšího přítele, ale jinak se nic moc nezměnilo. Autoři do projektu dali spoustu lásky a péče a je to vidět, protože jsem přes měsíc nehrál skoro nic jiného, přetrpěl neskutečně otravně dlouhé a časté loadingy, umíral v kobkách, hrabal se inventářem, znovu-objevil svou lásku k podobným hrám a na konci zjistil, že by bylo dobré dát druhou šanci Torment Tides of Numenra, které se mi pod televizí kompostuje už dva roky a navíc jsem začal byt nadšený z oznámených HD remaků originálních Baldur´s Gate a dalších, protože je tu docela slušná šance, že jsem do nich konečně možná dorostl.

Pillars rozhodně nejsou dokonalou hrou. Nejsou dokonalou hrou ani ve svém žránu, hlavně kvůli technickým problémům a problémům s ergonomií. Na druhou stranu, jde o hru nesmírně zábavnou a odměňující ve svém niche sektoru, s dlouhou životností a je na ní vidět, že autoři jednak vědí co dělají a pak také že to dělají s láskou a zapálením. Takže můj verdikt zní - překousněte ony problémy a zkuste to, protože pokud jste hráli podobné RPG naposledy před deseti lety a líbilo se vím, tak Pillars bude něco jako oáza uprostřed vyprahlé pouště.

8/10