Sloupek - Bez baterek to nejde…

Je skoro až neuvěřitelné, jak dlouhodobě neudržitelné je sbírání moderní elektronické zábavy. Že já s tím vůbec začínal...


Kamarád mi asi tak před měsícem psal, že při náhodné prohlídce věcí, co má nahromaděné kdesi v hlubinách spodních šuplíků (znáte to, takové to místo, kam se odhodláte tak maximálně jednou za tři roky a kromě kostry své dlouho hledané babičky, tam najdete i angličáky, či lego, se kterým jste si hráli naposledy když byl Husák ještě naživu) našel i své staré dobré PSP. To by nebylo nic divného a spíš by si i něco možná z nostalgie pustil, jenže se ukázalo, že baterie onoho přístroje se nafoukla, obal se narušil a začala vytékat. Naštěstí handheld zůstal nedotčený, díky bohu za malé zázraky, protože baterie byla kompletně bez náboje, takže nic nezačalo hořet, nebo neexplodovalo. Tahle zpráva mi udělal trochu vrásky na čele, což moc neznamená, protože moje čelo je už tak vrásčité, že San Andreaská propadlina je oproti tomu hladké hedvábí, jenže já mám taky hromady věcí v šuplíkách a kolikrát to trvá celé měsíce, než se dokodrcám z UK domů, kde mám sbírku.

Problémem je, že jako sběratel mám hned několik starších handheldů, takže baterie začínají být docela ožehavý problém. Vlastně baterie byly problémem vždy. Už v době, kdy PSP bylo nové a populární, jsem řešil otázku kapacity a životnosti baterií, protože základní 1200 mAh udržela handheld při životě jen několik hodin - záleželo jak jste měli podsvícený displej, nebo jestli jste využívali Wi-Fi apod. Takže se shánělo kde se dalo a jednou jsem se dostal dokonce k modelu s deklarovanou kapacitou 3600 mAh při stejné velikosti, jenž ale z nějakého důvodu zůstal kompletně vyšťavený už po pouhé hodině hraní namísto slibované dvojnásobné délce životnosti. Inu, důvěřovat v Čínské kopie se tenkrát vyplácelo mnohem méně, než dnes.

Nakonec jsem tehdy rezignoval a dobrovolně jsem se z důvodu právě oněch pochybných kvalit různorodých no-name klonů uchýlil k originálům od Sony, jež sice měli cenovku až dvojnásobnou, ale alespoň člověk měl jistotu, že mu jednak nevytečou v kapse a nezničí drahý přístroj a pak také opravdu udrží přístroj při životě ony tři až čtyři hodiny. Bohužel problém je v tom, že čas se nezastaví pro nikoho a dříve či později člověk skoro všechno buď uloží kamsi do oněch hlubin spodního šuplíku, nebo to prodá/daruje/rozbije, protože věci vycházejí z módy a každý rok přicházejí na trh nové hračky. V každém případě se člověk přestane dotyčnému přístroji věnovat. Jenže jednou za čas se k němu vrátí a pak zjistí, že některé části přestávají fungovat a to co bylo dříve snadno k dostání jako náhrada za poškozené součástky, je najednou problém sehnat. A právě baterie, spolu s kusy z měkkých plastů, nebo gumy, odcházejí jako první při dlouhodobém skladování.

U starších systémů to sice je problém, ale ještě ne tak dramatický, jako to bude za pár let u dnes aktuálních systémů. Když u PSP chcípne baterie, stále se dá koupit nějaký ten no-name výrobek z Thaiwanu – samozřejmě za předpokladu, že ona baterie umře s důstojností a klidem. Pokud začne hořet, tak můžete handheld rovnou vyhodit. Jenže už třeba takové PSP-GO je tak trochu problém, protože ona baterie není kryta jednoduchým plastovým pouzdrem, které je přímo designováno jako snadno odnímatelné a připravené k extrakci a výměně vnitřních komponent. PSP-GO je z dnešního pohledu naprosto nádherný kousek hardwaru, který by nedělal SONY ostudu, kdyby ho trochu upgradovala a vypustila do světa znovu, ale dostat se do jeho vnitřností a vyměnit baterii už bez šroubováku nelze a upřímně řečeno – nejsem si jist, jestli vzhledem k menšímu rozšíření vůbec lze sehnat kompatibilní baterii, popřípadě zdali samotná baterie není v těle přístroje přilepená z důvodu zvýšení rigidity celého ústrojí. Nezjišťoval jsem, nedivil bych se, a děsím se okamžiku, kdy zjišťovat budu muset.

Každopádně s PSP-GO to začíná a až se dostanu za pár let do situace, kdy jedna z mých PS Vita začne vykazovat nápadné znaky těhotenství na zadní straně, budu pořádně v háji, protože tam ta baterie je už opravdu patrně přilepená a na výměnu to bude chtít zajít do nějakého servisu, což vzhledem k věku přístroje znamená využít nějaký neautorizovaný servis na telefony a tam se děj vůle videoherních bohů, protože co ti patlalové někdy dělají, je snad jako ze Silent Hillu.

 

Dokážu se srovnat s ledasčím. To že například browser u starších konzolí místo alespoň pravěce pomalého načítání ukáže jen jakousi zmatenou spleť znaků, nebo rovnou chybovou hlášku, to skousnu (po čtyřech letech jsem jen tak ze srandy zapnul browser u PS3). Pokud přestane fungovat street pass, nebo další varianty u jiných handheldů – taky žádný problém, protože jsem to vlastně nikdy pořádně nepoužil. I vypnutí multiplayerových serverů skousnu, protože nelze očekávat, že vydavatel bude provozovat službu více než deset let po spuštění hry (byť Blizzard a jejich WoW…). Ale dokud systém je schopný přehrávat hry, jsem spokojený. Bohužel se stárnoucím hardwarem to bude těžší a těžší a právě baterie budou podle mě tou největší Achillovou patou. Baterie a prach samozřejmě.

U PSP to bude problém tak trochu ambivalentní. Sony už samozřejmě baterie pro PSP nevyrábí, takže se musíme spolehnout na levné, ne vždy spolehlivé náhrady, ale jde to. A i v případě, že ony náhrady nebudou k dispozici, stále tu je možnost prostě handheld píchnout do zásuvky a hrát. Sice to tak trochu půjde proti smyslu samotného zařízení, protože mobilita již nebude přinejmenším optimální, ale co už. Pokud máte nějaký ještě starší přístroj, spoléhající se na klasické tužkové baterie – jste na tom ještě lépe, protože u tužkovek nevidím, že by se v dohledné budoucnosti přestaly vyrábět a navíc díky jejich standardnímu tvaru se dají takříkajíc „emulovat“ pomocí pár drátků a trafíčka. 

 

Jenže právě baterie pevně nalepené uvnitř těla přístroje, nebo baterie nestandardního tvaru či náboje, ty budou dost zásadní problém. Na jednu stranu jsem měl vždy smích pro onen batůžek, který má například Xboxový ovladač ve spodku, ale faktem je, že ty tužkové baterie do nich seženete kdekoliv. Na baterii do PS3/4 ovladače už musíte vyplácat trochu víc energie. V PS3 se používá 570 mAh (alespoň co vím) „telefonová“ baterie a její cena se pohybuje zatím někde kolem 600 korun a nejsem si jist, jestli za dalších pět let budeme vůbec schopni někde sehnat baterku s podobnou velikostí/tvarem, protože všichni výrobci se logicky ženou za vyššími hodnotami, které udrží naše stále hladovější telefony trochu déle při životě.

Baterie do PS4 má okolo 1000 mAh a její cena se momentálně pohybuje okolo osmi dolarů, ale to je teď. Za pár let bude její cena vzhledem k vzácnosti někde úplně jinde a jestli si myslíte, že nakoupíte baterie dnes a použijete později, tak jste na velikém omylu. Baterie je tvořena gelem a ty s oblibou vysychají, nebo díky chemické reakci dochází ke znehodnocení, takže neudrží náboj (lepší varianta), či vám vybouchnou (samozřejmě ta horší) pokud jejich konstrukce není na úrovni, či dojde k nějakému mechanickému poškození. Jinými slovy – baterie jsou zbožím s dobou spotřeby a nelze je dlouhodobě skladovat kvůli jejich technologii. 

 

Za pár let tedy budou současné handheldy, tablety, ovladače a telefony stát před velmi komplikovaným problémem, respektive jejich majitelé nebudou vědět co s nimi. Dostat se do moderního telefonu je zatracený problém, bez toho abyste je nepoškrábali, nijak nepoškodili a následně byly schopni je dát dohromady tak, aby vypadaly jako že jste je nepáčili kladivem. To samé platí o tabletech, protože baterie samotná se používá jako konstrukční prvek napomáhající tuhosti celé té jinak docela tenoučké placičky. Všechno se slepí do jednoho homogenního celku a ono to nějak vydrží běžet tři, možná čtyři roky. Pak ale nastává problém, protože v tak těsném prostoru v případě, že vám baterie začne expandovat, není kam jít, tlak narůstá a bum! V lepším případě to odnese sváteční vyšívání od babičky, které jste měli uložené spolu s ostatními odloženými věcmi v hlubinách spodního šuplíku. V horším vaše prsty, popřípadě celý barák.

Gamepady mají zatím uvnitř docela místo, protože se u nich nevyžaduje žiletková tenkost, ale spíše ergonomická masivnost, kdy takříkajíc díky tomu musí padnou do ruky. I to je ovšem otázkou času, protože se do těl gamepadů stěhují různé sekundární technologie a například dva vibrační motorky již dnes nejsou dost. Ale jinak zatím fajn, posledně když jsem rozebíral PS4 gamepad, našel bych v něm místo pro o třetinu větší baterii, což dost možná vysvětluje, proč mi k vybití stačí půlka odpoledne – Sony se snažila ušetřit, tak tam dala podvyživenou, ale zato levnou variantu. Ovšem co do výměny, žádný problém, protože cokoliv má tak akorát velikost a konektory, se vejde a lze použít. Jen tedy nevím, jak dlouho zase, protože na obzoru jsou nové technologie výroby baterií a s nimi budou přicházet i modernější konektory, jiná voltáž a pravděpodobně i tvary, takže to zase nevyměním.

Být herním sběratelem je dost nevděčná práce. CD, DVD a BR disky degradují skoro neuvěřitelným tempem a díky autorským právům a licenčním podmínkám je skoro nemožné se legálně dostat k nějaké rozumné alternativě, jak hrát staré hry co možná nejvěrněji starým systémům. K tomu si připočítejte mechanické problémy se stárnutím komponentů, jež je postupem času stále více problém nejenom vyměnit, ale i nalézt, případně fabrikovat nějakou funkční náhradu, přičemž od určitého bodu se to celé přerodí z „tohle zvládnu já sám se svým věrným šroubovákem“ na „hmm, kde bych asi tak našel padesát let starého specialistu s diplomem ze slaboproudé elektroniky a inženýrským titulem?“. Navíc do toho ještě vstupuje skoro až překotné vylučování starých formátů čehokoliv, ať už softwaru, tak i hardwaru z nejenom výroby, ale i lidské paměti a máte tu obrázek apokalypsy, kdy staré hry nejenom že zmizely do propadliště dějin, ale jsou zaváty pískem zapomnění ještě spolehlivěji, než hrobky Egyptských faraónů, protože ty jsou z kamene mají šanci být vykopány a opětovně porozuměny. U her tomu tak neplatí ani zdaleka.

Takže co s tím? Nic moc. Pokud máte někde v šuplíku nebo na půdě nějakou starou konzoli/handheld, použijte uzavírací igelitový pytel, aby se do nich nedostával prach a pokud to jde, vyjměte baterie a skladujte je separátně. Existují ještě další rady, jak uchovávat hardware, ale popravdě řečeno, jen málokdo má pro tento účel ideální podmínky. Musíme se smířit s tím, že tyhle věci zkrátka nejsou vojenská technologie, která je stavěná na to, aby přes ně přejel tank, vojín je opláchl v blátivé kaluži a používal dál. Jde o spotřební technologii s docela mizivou životností, protože se u ní bral na zřetel rychlý zisk a ne fakt, že tu ještě za deset let bude pár bláznů, co si sem tam pustí nějakou tu pixelovou vykopávku. Škoda.