Recenze: Outer Worlds

Outer Worlds jsou všechno, co Bugthesda s Falloutem není, ale měla být. Nedá se tomu vůbec vyhnout a popravdě – skoro každý, kdo psal recenzi na Outer Worlds se dopustil tohoto hříchu takže to řeknu i já. A nestydím se.

Fallout série patří k mým oblíbeným, navzdory faktu, že první díl jsem nedohrál, Tactics mě v polovině tak vypráskaly, že jsem je vzdal a trojka, i přes to, že jsem v ní strávil dobře okolo osmdesáti hodin mi přijde jako místy skvělá, ale obecně špatná hra. Dodnes je dvojka v mém panteonu her „takhle se to má dělat“ a New Vegas, přeze všechny technické problémy a design zděděný z Bugthesdího Gamembrya (The best game engin ever made! Seriously! Trust me, because I´m Todd Howard!) se řadí hned na druhé místo, protože obsahovalo chytré psaní, dobré questy a správnou dávku praštěného humoru.

Ovšem to by nesměla být Bugthesda Bugthesdou, aby s Obsidianem, který jim vytvořil nejlepší možný 3D Fallout, nějak nevyběhla, takže Obsidian s nimi už nikdy nic neměl společného a my hráči jsme se dočkali jen Faillout 4, jež je podle mého názoru snad ještě horší, než trojka a pak samozřejmě Faillout 76, který je západními novináři přezdívaný „darem, který nepřestává dávat“, anžto kdykoliv nastane byť sebemenší období sucha, je naprostý spoleh na Bugthesdu, že zase přinese nějakou šťavnatou kauzičku týkající se této hry. No, hlavně že to má šestnáctkrát více detailů a že to prostě funguje… Popojedem.

Takže po poněkud bolestivém rozvodu a několika uplynulých letech, plus solidní řádky her, se Obsidian rozhodl kopnout do vosího hnízda a udělat si vlastní Fallout, přičemž vydání hry nemohlo být lépe naplánováno, ani kdybyste to plánovali, protože v ten samý týden Bugthesda vydala Faillout First službu, jež byla, je a bude katastrofou, takže bylo hráčům připomenuto, že tu jsou jiné a lepší hry…

A že Outer Worlds (OW) je lepší hra, to se můžete vsadit.

Mám rád sci-fi a OW je takové to sci-fi, které dostanete, když spojíte Červeného Trpaslíka se sociálním komentářem a lehce průměrnou střílečkou. Zcela evidentní a do očí bijící kritika konsumerismu, korporátní chamtivosti a občas lidské stupidity se zde organicky mísí s černým humorem, skvěle napsanými postavami, tunou vedlejších questů a volbami kam se člověk jenom podívá. Grupa velmi rozdílných charakterů a jejich individuální side-questy koření a prodlužuje jinak docela krátkou kampaň, jež by snad šla dohrát i za deset hodin, ale právě interakce mezi postavami a snaha dobrat se konce jejich charakterového vývoje nastavuje délku hry alespoň na dvojnásobek a neměl jsem pocit, že bych jimi ztrácel čas. Za splnění oněch questů sice nedostanete nijak speciální odměny a schopnosti vašich společníků se odvíjí z celkového RPG systému, ale prostě mi přišlo, že pomáhat mým společníkům vyrovnat se s minulostí, nebo najít lepší budoucnost, je odměnou dostatečnou sama o sobě.

Samotný hlavní quest není nic vyloženě grandiózního, nebo objevného, ale jako nositel příběhu a důvod, proč se trmácet přes celou mapu je dostačující, respektive jeho podání vyzní nakonec lépe, než to co předvedla Bugtheda v F4, kdy jsem ani po třiceti hodinách neměl chuť se dotknout hlavního questu a po dosažení stavu, kdy mi nemohlo nic ublížit díky rozbitému levelovacímu systému jsem se zasekl v objektu a hru prostě vzdal. Možná to je také tím, že jakmile splníte v oblasti všechny questy a postřílíte všechno co se hýbe, člověku nic jiného ani nezbude, než pokročit do další lokace. To není na škodu, protože questy nejsou generované, ale ručně designované, což mi přijde lepší. Nakonec se tedy dostanete do sídla hlavních záporáků, nevyhnutelně budete stát před několika zásadními volbami a jak je již dobrou tradicí ve tvorbě Obsidianu – mnohé volby, které jste provedli během samotného průchodu hrou, mají veliký vliv na samotný konec. Chcete být korporátní slouha, nebo hrdinný revolucionář? Není problém. Obě možnosti a celá paleta šedi mezi nimi tu je k dispozici.

Velmi dobré mi přišlo, že stejně jako u originálních Falloutů, i zde velmi záleží nejenom na vašich volbách při rozhovorech, ale také i při samotném buildu vaší postavy. Obvykle směřuji k vysoce inteligentním postavám, protože si užívám konverzační stránku her, za což samozřejmě platím penalizaci v oblasti výdrže, síly a hodně jsem nucen spoléhat na společníky, ale zde jsem poprvé v pokušení zkusit hrát za „idiota“, už jen pro poněkud extrémnější dialogové volby. Předchozí Fallout hry to také dovolovali (kromě čtyřky), ale také šlo o delší hry a tak mi přijde délka OW v tomto směru docela výhodná a tak akorát.

Co se RPG systému a jednotlivých buildů týče, přijde mi, že Obsidian zde tak trochu klopýtl. Na jednu stranu tu jsou docela chytré možnosti jak si nakombinovat jednotlivé vlastnosti charakteru a jako obvykle tu je klasický byznys s vyvažováním, protože být silný v jedné oblasti znamená nedostatek ve skoro všech ostatních a pokud se pokusíte o postavu, která umí od všeho trochu, skončíte s docela nemastným-neslaným charakterem, který bude v mnoha klíčových situacích strádat a případná řešení různých questů nemusí být zcela podle vašeho gusta. Ale i to je validní cesta jak hrát. Problém ale vidím v tom, že na každém druhém levelu dostanete možnosti si zvolit perk (tři tiery) a mnohé z nich tak trochu nabourávají build postav, protože jsou univerzálně výhodné a vyvažují nedostatky charakteru, který zamýšlíte mít. Vytváří to sice velmi flexibilní systém, ale může se stát, že na konci hry máte postavu, která je více-méně univerzálně silná i přes fakt, že tu máme level cap 30 a nejste pak nuceni hrát podle vašeho „charakteru“.

Na druhou stranu se mi líbí systém „chyb“. Pokud se například setkáváte v divočině příliš často s potvorami insektoidního druhu, je vám nabídnuta chyba „strach z hmyzu“ a dejme tomu poškození tímto druhem nepřítele je navýšené o dvacet procent. Za odměnu ale dostanete jeden perk point zdarma, takže je jen na vás, jestli se vám to v dané chvíli hodí, ale aby bylo jasno – tahle nabídka přijde pro každou jednu „chybu“ pouze jednou za hru. Hlavně v počátcích hry se to velmi hodí a pokud se rozhodnete hrát na nejvyšší obtížnost, budete za každý extra perk jenom rádi.

Celková obtížnost hry, alespoň na tu střední, mi přijde vcelku vyvážená. Člověk sem tam sice umře, ale s trochou opatrnosti to není problém, a hlavně je nutné se naučit zacházet s buildem a nesnažit se mít všechno najednou. Ke konci hry, hlavně pokud se budete poctivě věnovat všem vedlejším questům, pak jak už to tak bývá, je vaše postava tak přesílená, že se smrti skoro ani nemusíte bát, protože buď se ze situace s trochou krytí vystřílíte, nebo vykecáte.

A to je to co se mi na OW asi líbí nejvíc a co mi v posledním Failloutu tak hrozně chybělo. Hra si dává záležet na konverzačních možnostech a ty jsou silně závislé na vašem buildu. Z mnoha situací jsem se dostal díky některému ze svých bonusů, nebo zaměření a samozřejmě do několika problémů jsem se namočil právě proto, že mi chyběly klíčové skilly. No a když to nejde diplomaticky, tak tu jsou ještě další cesty. Cesta zloděje tu je vcelku legitimní způsob řešení mnoha questů (mimo soubojovou část, protože například proti zvířecím nepřátelům je sneaking platný tak na jednu ránu a pak nic), byť si nemyslím, že by OW šlo dohrát ve stylu Thiefa. A nakonec tu máme samotnou akční část hry, která vlastně taky není k zahození.

Fallout série obecně trpí na dost mizernou střílecí část a popravdě řečeno – OW taky není žádný Titanfall 2. Naštěstí to ani nikdo rozumný moc nečekal a výsledkem je docela slušně fungující akce, která dalece přesahuje cokoliv co Faillout doposud předvedl, protože zbraně mají nějakou váhu a hráč cítí, že má v ruce nějaké to železo. Jen bych si přál, aby ve hře byla trochu větší rozmanitost zbraní, protože samotných modelů sice je skoro akorát, ale ve výsledku zjistíte, že na začátku hry jste používali nějakou brokovnici/pistoli/pušku/klacek – a na konci hry používáte nějakou brokovnici/pistoli/pušku/klacek, ale Mark III, tedy vlastně tu samou věc, jen s lepšími statistikami. Například sniperské pušky tu jsou jen dvě (plus jedna se speciálními staty) a podobně to je s pistolemi, nebo brokovnicemi. Prostě by to chtělo trochu více modelů, jen aby to vystačilo na oněch třicet hodin hratelnosti. Na druhou stranu se s tím dá žít a člověk není zahlcený hromadami železa, které stejně rozebere na scrap…

A jsem u grafiky – OW není graficky úžasná hra ani náhodou. Má styl, má charisma, má zajímavou architekturu a planety (škoda že jen pár), běží spolehlivě bez bugů (Bugthesdo!) a plynule. Ale není to žádný zázrak, spíše artisticky funkční, nežli technicky impresivní. Death Stranding, Kingdom Come Deliverance nebo God of War strčí OW s přehledem do kapsy. Vadilo mi to? Trochu ano, protože zrovna taková hra by si zasloužila větší budget, více lidí a více všeho. Ovšem v konečném důsledku mi přišlo, že mise byla splněna. Hra funguje o parník lépe, než jakýkoliv moderní Fallout (a i lépe vypadá) a přitom přináší dobrý příběh, funkční systém, zábavnou hratelnost a nesnaží se odrbat zákazníka mikrotransakcemi. Poctivá hra za poctivé peníze od lidí, kteří mají rádi svou práci a přinesli hotový produkt na trh v době, kdy glorifikované alfy jsou vydávány jako na běžícím páse. 

Outer Worlds podle mě není hra AAA třídy, spíše jedno A, možná jedno a půl. Lepší střední třída. To ale neznamená, že je horší, nebo méněcenná, spíše naopak. OW mi dalo přes třicet hodin dobré zábavy a v tuto chvíli jedu druhý průchod za cílem mít ten nejlepší možný konec a plánuji, jak už jsem psal výše, se pokusit o „idiot“ build – ani nepamatuji, kdy naposledy jsem hrál jednu hru více než jednou. Takže ano, Outer Worlds navzdory menšímu budgetu a velikosti studia rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co rok 2019 přinesl. Pro milovníky solidních RPG – doporučuji.

9/10

P.S.

Obsidian se nechal koupit Microsoftem – pro mě docela špatná zpráva, protože jestli bude někdy Outer Worlds 2, zahraji si ho až nový Xbox Box Ex xE xoB xobX (nebo jak to chtějí pojmenovat) bude výběhová konzole. Ale i tak – hodně štěstí Obsidianu, budou ho potřebovat, protože Microsoft má taky takovou malou tradici v pohřbívání studií.