Středověk jaký asi nikdy nebyl.
Tohle jedna z her, které jsem minulý rok tak nějak minul, protože buď tu byly nové velké tituly, které prostě hrát musíte, nebo jsem se vracel ke starým velkým titulům, která prostě hrát musíte taky (například jsem opět dojel celé Dishonored 2 bez použití magie – docela sranda). Na Plague Tale jsem slyšel většinou chválu, ale z recenzí jsem se dozvěděl, že jde o jednu z těch her, které jsou sice dobré, jenže v celkovém pohledu patří spíše k takovým jednohubkám, které spíše doplňují tapisérii herního vzdělání, než aby výrazně vyčnívala nad generický průměr, či tak nějak. Takže jsem si ji zařadil do kategorie „až spadne cena“ a šel dělat něco jiného. Dlouhé měsíce uplynuly a cena se stala více než přijatelnou, takže proč si nekoupit nějakou tu víkendovou jednohubku?
S Plague Tale to
hned na první pohled není až tak jednoduché, jak by se mohlo
zdát. Tím prvním co mě poněkud rozladilo, byl neúprosný
Francouzský přízvuk všech postav v anglické verzi dabingu.
Obecně jsem proti tomuhle klišé a štve mě to kdekoliv se s tím
setkám. Jasně, když koukám na Americký film odehrávající se v
New Yorku a je tam postava Ruského mafiána – přízvuk téhle
postavy, jakkoliv těžký, dává smysl, protože děj se odehrává
v angličtině a pro anglicky mluvícího diváka. Ale pokud koukáte
na film/hru odehrávající se kompletně v nějaké jiné zemi s
rodilými postavami mluvící patřičným jazykem a hlavní postava
(vy) jste příslušníkem dané skupiny – slyšet členy vaší
rodiny hovořit Anglicky s těžkým přízvukem dané lokality jen
proto, aby se blbém Američanovi připomnělo, že hraje hru, nebo
kouká na film odehrávající se v Rusku, Francii, Itálii, nebo
kdekoliv jinde (ne, že by se Americká produkce obtěžovala s
nějakým jiným přízvukem, protože to je asi tak vše, co
průměrný Američan ví ze zeměpisu), to je přinejmenším na
facku.
Takže ano, Plague
Tale je zase jedna z těch her, které je lépe hrát v jazyce, ve
kterém se hra odehrává, v tomto případě ve Francouzštině,
která zní zkrátka mnohem více případně celému settingu, byť
jako neznalec daného jazyka, nemám nejmenší kvalifikaci soudit
akurátnost přízvuku (nehledě na fakt, že Francouzština
sedmnáctého století bude zcela určitě k nerozeznání od moderní
verze, ale to už nechme radši být) – Anglický dabing je prostě
děs a kdo hrál třeba takové Metro v Angličtině má představu,
jaký to je asi cringe (ten panický záchvat, když jsem nemohl
najít Ruštinu v menu hned na začátku je k nezaplacení. Koho
napadlo, že si ji musím aktivně stáhnout ze Store proboha?). Na
druhou stranu, fonty textu jsou dost malé a v akčnějších
situacích člověku může ujít dost děje a rozhovorů, pokud
nevládne Francouzsky a nestihne titulky, takže mu nezbude nic
jiného, než přetrpět onen Anglický dabing. Och ta dilemata.
Hned druhým
problémem na který člověk nevyhnutelně u téhle hry narazí, je
evidentní nízkorozpočtovost. Ne že by hra vypadala budgetově,
nebo jako něco, co koupíte za padesát korun v bargain-bin kdesi v
Tescu. Spíš je vidět, že studio nemělo až tak veliký rozpočet,
takže věci jako poškoditelnost prostředí, nebo hladké přechody
a navazování animací nedosahují kvalit, na jaké jsme zvyklý i
od starších her a například i takové Uncharted 3, které
rozhodně není nejmladší, tuhle hru s přehledem válcuje. Opět –
není to hrozné, koukat se na to dá, ale je prostě vidět, že
kombinace talentu, lidských zdrojů, času a peněz vyústilo ve
hru, která patří do sektoru her střední třídy a mít ji pod
křídly nějaké větší studio, nebo vydavatel, tak by rozhodně
vypadala lépe.
Ono vůbec celá
grafika a prostředí jsou tak trochu poplatné snaze tvůrců spíše
vyprávět příběh a všechno ostatní je zde spíše jako nositel
onoho příběhu – což není nic špatného, obzvláště pokud
máte napjatý rozpočet a pak hra dopadne tak jak dopadne. Naopak si
myslím, že v tomto případě jde skoro až o zázrak, protože v
celkovém pohledu je hra… funkční a na pohled pěkná, byť v
mnoha ohledech „základní“. V podstatě jde o velmi lineární
záležitost, kdy vám autoři nedávají moc na výběr, jak řešit
předem připravené situace. Něco jako Call of Duty ve středověku
– stoupnete si trochu vedle, nebo uděláte něco trochu jinak než
bylo zamýšleno a buď skoro okamžitě umřete, nebo máte jen
velmi malý čas na nápravu. Na druhou stranu musím uznat, že
oproti CoD, zde jsem skoro nikdy neměl problém s nalezením
zamýšleného řešení, protože ta jsou, jak jsem již napsal výše
„základní“ a během oněch sedmi až osmi hodin hraní, se toho
moc revolučního neděje.
Máte prak, se
kterým můžete střílet různé druhy munice postupně během hry
vám představované, nějaká ta práce se světlem a tmou, vyhýbání
se hejnům krys a podle dané situace likvidování, či vyhýbání
se nepřátelům. Jo a sem tam i nějaké to puzzle spočívající v
odtlačení nějakého toho předmětu někam, nebo posvícení
lampou. Hra má docela dobré tempo, střídání puzzle částí se
stealthem a bojovou částí je pěkně vyrovnané a hezky plyne.
Líbí se mi, že se autoři zdržely nešvaru „narveme tam víc
obsahu a levelů, protože to lidi chtějí“ a místo toho
připravili lineární koridorovku (dokonce ani ne v poslední době
tak obvyklou variantu „široký tunel“) ve které se nedá
zabloudit a hry končí skoro přesně v okamžiku, kdy příběh
nemá moc co dál říct. Byť mám pocit, že případný druhý díl
by neměl problém s navazováním.
Někdy je onen menší
budget spíše požehnáním, protože takhle je hra příjemně
koncentrovaná a zaměřená na vyprávění, plus patřičné
množství gore, protože jak víme, středověk bylo dost drsné
místo. Autoři neplýtvali časem a zdroji na nějaký extenzivní
RPG element (máte tu ono obligátní sbírání materiálů a
vylepšování praku/kapes, ale to je jen tak mimochodem), nebo snahu
o open-world. Místo toho tu je z bodu A do bodu B příběh a lokace
s jasným cílem a motivacemi všech postav a to je na dnešní dobu
velmi osvěžující. Výsledkem pak je hra, která trvá dohrát
oněch osm hodin a nejsou k ní žádná DLC za které hráč musí
vypláznout další peníze. Body jdou nahoru.
Jinak něco k
příběhu. Francie, válka s Anglií, krajinou se šíří mor,
náctiletá Amicia a její menší bratr Hugo se snaží uniknout
před inkvizicí, která jim vyvraždila rodinu (lokální šlechta)
a do toho krysy. Tuny krys, které sežerou jako hejno piraní
všechno na co přijdou a jediné čeho se bojí, je světlo a oheň.
Tohle není moc příjemné místo, či doba pro malé děti a vy
jako hráč musíte navigovat mladou Amicii skrze mnohdy opravdu
nechutné levely, plné oněch nenažraných krys, vojáků jež po
vás jdou hned na první dobrou a ještě se u toho starat o Huga,
který sice poslouchá na slovo (skoro vždy), ale je mu teprve pět,
takže toho moc nezvládne a potřebuje hodně ochrany. Víc radši
nebudu prozrazovat, protože už z charakteru hry plyne, že je velmi
zaměřená na příběh a cokoliv dalšího by mohlo zkazit zážitek.
Sice to není nic převratného, nebo revolučního, ale rozhodně
jde o silný zážitek.
Ve výsledku nemohu
jež pochválit studio za toto dílko. Opravdu nejde o nějakou AAA
produkci, ale to mi nakonec až tak nevadilo, protože hra od začátku
stála méně, než je obvyklá cena a co vím, nikdy netvrdila, že
jde o druhý příchod Krista. Krom toho na Store je docela slušně
dlouhé demo, které dá člověku představu o jaký druh hry jde –
byť to je část hry, kdy vše vypadá ještě poměrně idylicky.
To jen aby bylo jasno. Plague Tale neudělá díru do análů herní
historie, ale jde o velmi dobrou hru „mezi hrami“, kdy čekáte
na další veliký blockbuster, nebo si chcete odpočinout od
velikých produkcí a tak trochu si zavzpomínat na doby, kdy hry
byly poněkud jednoznačnější a méně přecpané mechanikami a
mikrotransakcemi. Kdyby byla na vyšší technické úrovni, neváhal
bych a dal i mnohem lepší známku. Na druhou stranu uznávám
argument rozpočtu a ceny, kterou za hru autoři chtějí. Takže po
dlouhém rozvažování Plague Tale doporučuji, byť konečný
verdikt není na dnešní poměry až tak hvězdný.
7,2/10
Žádné komentáře:
Okomentovat