Jak k tomu člověk přijde, že na dobrého Terminátora musí čekat tak dlouho a pak ho dostane od toho asi nejbudgetovějšího studia?
Nehledě na
(ne)kvalitu posledních několika pokusů na poli filmovém, mi je
naprostou záhadou, proč herní studia nedělají více her z tohoto
universa. Vždyť jde o naprosto perfektní a ultimátní značku z
hlediska nepřátel, protože ani v dnešní praštěné „woke“
době, si ani ten nepitomější „NPC“ nemůže stěžovat, když
hráč s dětinskou radostí bude kosit bezduché antropomorfizované
stroje, produkty výrobních linek Skynetu, jehož jediným cílem je
konečné řešené lidské otázky. Popravdě – ono snad ani
Náckové nejsou tak skvělým nepřítelem, protože, a teď asi
někomu zvednu mandle a říkám si o pozornost ze strany Velkého
Bratra (ať už jím je kdokoliv), i Náckové jsou lidi – ne moc
dobří a tak dále, ale pořád lidi, což vnáší do debaty
zajímavou filosofickou otázku, na kterou teď není čas ani
prostor. Kdežto Terminátoři, jsou jen stroje (až do okamžiku,
kdy si vyvinou sebeuvědomění a stráví pár dekád mezi lidmi,
načež jsme opět u podobné, ne-li stejné otázky) a kdo má
špatné svědomí ze sestřelení toasteru, by se buď měl nechat
vyšetřit, nebo měl ten toaster po babičce.
Ale jinak vážně.
Skynet, Terminátoři a celé tohle universum je podle mého názoru
naprosto skvělá příležitost, pro celou řadu akčních, či
strategických her (dovedu si představit RTS ve stylu C&C, nebo
squad based X-Com strategii – proč ne?), protože tenhle nepřítel
sebou nepřináší žádnou filozofickou zátěž (kromě faktu, že
lidi jsou idioti, když vytvořili Skynet a dali mu do rukou
nukleární arzenál a Wi-Finu), jeho manifestace v podobě
terminátorů je správně děsivá, leč pochopitelná a vzhledem k
tomu, že už v původním filmu se objevuje hned několik druhů
terminátorů, můžeme si tu hrát s rozdílnými třídami nepřátel
a autoři nemusí být omezeni jen jednou formou. Samozřejmě ve
filmu to přehánějí se stále více přehnanými druhy
terminátorů, ale to je Hollywood pokud to neznáte vážení, já
bych skončil u T-800, plus varianty a stačilo by mi to pro dobrou
hru a film.
V herní historii se
ale objevilo jen několik málo dobrých her z tohoto univerza.
Terminator: Future Shock (nehrál jsem anžto v té době stálo PC,
které by hru utáhlo jako středně veliký rodinný dům) je asi
ten nejuznávanější, ale to je z těch hvězdných asi tak
všechno. Pár filmově vázaných her okolo vydání třetího dílu,
co vyšly byly přinejlepším děsivě průměrné kousky (hrál
jsem dvě a bylo to špatné) a od té doby ticho po pěšině. Sem
tam se objeví terminátoří tématika ve hrách v podobě skinu,
nebo speciálního eventu v akčních hrách, ale to je tak nějak
všechno. Multimilionová frančíza je degradovaná na „u
příležitosti filmu“ ptákoviny a pár placených skinů.
Nechápu, prostě mi to hlava nebere a ještě více nechápu, jak je
možné, že zrovna takhle ceněnou licenci dostalo studio, jež se
nechvalně proslavilo svou adaptací Ramba – jejich právník musí
být třída při vyjednávání.
Přiznávám, že
onoho Ramba jsem nehrál – nemusím si kazit vkus každou kravinou,
plus co jsem četl, viděl a slyšel, jde o hru která by měla být
zahrnuta do Ženevské konvence o zakázaných zbraních. O to více
pak překvapilo, jak jejich poslední výtvor, Terminator:
Resistance, neskutečně prokoukl a jak dobrá to vlastně je hra.
Fakt by mě zajímalo, kolik je stála licence a jak k ní přišli.
OK, takže to
vezmeme věcně. Resistance je levná hra. Je to hodně levný,
budgetový kousek, na kterém je vidět recyklace assetů na každém
rohu, animace jsou jako z deset, možná patnáct let staré hry,
užití některých efektů je přehnané, jindy nedostatečné (až
neexistující), kvalita modelů a počet polygonů na nich je na
dnešní dobu tristní a framerate je více-méně i na PS4-Pro, jako
na houpačce, byť nejde o nic nehratelného. Variabilita gameplaye
je více-méně průměrná, „cool“ efekt zbraní nic moc a
inteligence nepřítel patří do kategorie „doprogramujeme…
snad… někdy… možná, když bude dost peněz“. Jinými slovy –
tahle hra, byť za sníženou cenu oproti konkurenci, by si neměla
zasloužit pozornost… Tak proč jsem se sakra tak moc u ní bavil?
Nebudu zastírat, že
Resistance není budgetová hra a její cena by měla podle všech
spravedlivých měřítek být ještě trochu níž, ale přesto
přese všechno jsem ji sfoukl za tři dny a měl jsem při hraní
dobrý pocit. Z nějakého důvodu je totiž u tohoto kusu softwaru
cítit, že autoři navzdory malému budgetu opravdu dělali co mohli
a snažili se, aby tuto značku poctili něčím, co ji pozvedne,
místo aby nechala diváka zmateně se škrábajícího na hlavě s
říkajícího si „co to sakra mělo být tohleto?“. Místo
nějakých naprosto šílených veletočů, kompletně prznících
původní časovou linku, se autoři spokojili s jednoduchou
lokalizovanou časovou smyčkou, která místo popírání prvních
dvou filmů, je naopak podporuje a doplňuje. A k tomu všemu přidali
solidní hromadu „fan service“ obsahu, jako například návštěvu
podezřele známé nemocnice, bunkr ve kterém vojáci žijí, vypadá
jako by z oka vypadl scénám z prvního filmu, spousta psaných
odkazů na události prvních dvou filmů a tak dále.
Nehledě na nejenom
převzatou hudbu z T1 a T2, ale i originální soundtrack, který
popravdě asi není moc samostatně poslouchatelný, ale doslova
vibruje osmdesátkovými pokusy o elektro-industriální aranžmá
původních filmů. Plus k tomu zvuky nepřátel a zbraní, jež
docela věrně emulují předlohu. Ano, chtělo by to více peněz a
chtělo by to více času, ale za tyhle prachy to je dost dobrá
muzika a to ve všech kategoriích. Tahle hra se v rámci možností
drží univerza až neuvěřitelně a zahanbuje velká studia a
jejich distributory neuvěřitelným způsobem – a nejsou zde
mikrotransakce ani jiné podobné ptákoviny. To je pozitivní bod v
dnešní době sám o sobě! Kudos.
Zápletka hry není
moc komplikovaná. V podstatě jde o sérii více méně otevřených
prostor, ve kterých se pohybuje pár nepřátel a v nichž máte
obvykle za úkol někam dojít a něco zničit. K tomu tu je několik
vedlejších úkolů, které můžete nabrat na základně, obvykle
ve stylu „dojdi někam a přines mi něco“. Ultimátním cílem
je dostat se k vůdci – Johnu Connorovi a předat mu životně
důležitou informaci. Toť vše vážení, byť se to samozřejmě
postupem času poněkud komplikuje. Celkově jsou hráči podporováni
v exploraci a sbírání věcí, z nichž si můžete vytvářet
další věci, jako lékárničky, nebo trubkové bomby a nebo můžete
prodat materiál na základně a koupit si jiné zbraně, či cokoliv
momentálně potřebujete. Ruku v ruce pak jde jednoduchý RPG
systém, nic složitého, ale alespoň má člověk víc důvodů
proč se vrhat do konfliktu a level cap jsem dosáhl asi tak jednu,
nebo dvě mise před koncem, takže rozvržení designu nakonec
fungovalo docela dobře.
Celkově jde o
takovou tu semi-open world hru, trochu jako Metro Exodus, jen
signifikantně menší a rozhodně méně ambiciózní, což je v
pořádku, protože ne všichni jsou tak ambiciózní. Herní doba
okolo dvaceti hodin je velmi slušná propozice, máte tu dokonce i
několik dialogových voleb a jak říkám, třešinkou na dortu je
ono celkové zasazení a příběh, který opravdu ctí předlohu
způsobem, jaký se obvykle nevidí. Jen je zatracená škoda, že se
hra dělala skoro na koleni a podle toho i vypadá. Na druhou stranu
– pokud Resistance srovnám s předchozí hrou studia, Rambo, a
budu předpokládat, že studio udrží nastolený trend zvedající
kvality, tak jejich další hra odpálí Activision a EA do nebes a
ta následující patrně kompletně vezme herní trh útokem,
protože tak dramatické zlepšení v kvalitě mezi dvěma produkty
od jednoho studia, to jsem asi nikdy neviděl.
Sumasumárum –
Terminator: Resistance je podle všech objektivních měřítek
přinejlepším průměrnou hrou, místy spíše podprůměrnou. Co
ji ale vyzvedá na úroveň her s mnohem větším kapitálem, je
poctivost, láska a zapálení pro téma a licenci. Je mi to až
skoro trapné říci, ale kdyby všechny licenční hry byly dělány
s takovou zapáleností, ne-licencované produkty by neměli na trhu
skoro šanci. Ale to by o jejich kvalitách nesměli rozhodovat
kravaťáci a autoři by na jejich tvorbu neměli mít pouhé měsíce,
místo let. V takovém světě my žijeme vážení. Hru tedy za sebe
doporučuji, ovšem se silnými výhradami vůči technické stránce,
protože vím, že ta hra prostě vypadá jako prdel a není třeba
si něco zastírat, přes to vlak nejede. Na druhou stranu –
nejlepší Terminátoří hra s licencí za posledních dvacet let.
Blbý že?
5,5/10
Žádné komentáře:
Okomentovat