sobota 27. února 2021

Sloupek: DLC a jejich úspěšnost

 Komu a jak se vlastně vyplatí stahovatelný obsah pro singlové hry?


Tohle je trochu osobní a vyplývající ze způsobu jak hraji, jaké hry sbírám a tak dále, takže neříkám, že to tak platí pro každého, ale jsem si jist, že tu jsou lidé, kteří to mají když už ne stejně, tak alespoň hodně podobně.

DLC je pro mě docela problém a po letech neustále se zhoršujícího vývoje, co se kompletnosti her při vydání týče, musím konstatovat, že minimálně v tomto ohledu tu světlé zítřky nevidím. Nebudu se bavit o DLC ve smyslu „nové skiny“ a tak podobně – byť i ty mi přijdou v mnoha případech přinejmenším na hlavu, k naštvání, nebo zbytečné, ale spíše o DLC většího kalibru, jako je Peril on Gorgon a Murder on Eridanos pro The Outer Worlds. Problém je v tom, že původní hru jsem nadšeně dohrál a teď čekám více než rok (co jim trvá tak dlouho?) na druhé slíbené DLC. První již vyšlo, ale protože toho obecně hraji docela dost a mnohdy i několik her najednou, nepřijde mi z časového hlediska ekonomické znovu nastartovat Outer Worlds, znovu se učit jak hru hrát, vyhrabávat z paměti jaká rozhodnutí jsem ve hře udělal a kam se hodlám se svou postavou ubírat a pak to udělat za bůh ví kolik měsíců znovu s vydáním druhého DLC. Aktuální plán tedy je, počkat až bude všechno venku a pak si dát hru celou znovu od začátku i s přidaným obsahem. Problém je, že na to musím čekat tak zatraceně dlouho, až si tak říkám, jestli by se autorům rovnou nevyplatilo udělat druhý díl a vyinkasovat plnou cenu? 

 

Samozřejmě bavím se tu o singlplayerové hře, která je takříkajíc jednorázovým zážitkem. Multiplayerové hry u kterých se očekává, že ji hrajete v průběhu roku a více, jde o poněkud jinou situaci, protože zde DLC naopak pomáhají oživovat hráčskou bázi a celkový zájem o hru, ale takové hry jsou obvykle mimo můj zájem. Singlové hry mají ten problém, že jak je jednou (možná dvakrát) dohraji, tak obvykle putují do poličky a pak je vyhrabu jednou za Uherský rok, jen abych se pokochal, ale jinak mi slouží spíše jako účinný lapač prachu. A to je z hlediska DLC a uživatelského komfortu ještě ten lepší případ. Většina hráčů totiž takové hry po dohrání opět pustí do oběhu – prodá je v bazarech, daruje, nebo vymění za jiné. Když potom půl roku, nebo rok nato vyjde nějaké větší DLC, jež by teoreticky bylo smysluplné zahrát – většina hráčů již nemá svou kopii a buď si musí znovu někde sehnat/koupit (což leze do peněz), nebo ji koupí digitálně (opět peníze). To docela signifikantně snižuje počet prodaných DLC a s tím i potencionální výtěžek, protože vývoj DLC taky něco stojí.

Samozřejmě pokud již od začátku máte digitální kopii hry, je to jenom otázka stažení a jde o mnohem jednodušší proces. Ovšem i to je v dnešní době poněkud problematické, protože například obě nové konzole mají vyloženě tristní objem úložného prostoru a pokud jde o velikost samotných her, tak obzvláště hry od větších vydavatelů, mají nehoráznou tendenci k roztahování se na HDD, takže se vám tam nevejde nic jiného, než dvě, možná tři AAA hry. Jestli to je úmysl netuším, ale jak znám EA a Activision, tak bych se ani nedivil. Anebo jsou jenom líný a blbý, místo aby byli přímo zlí a chladně kalkulující. Většina zla v historii lidstva je způsobena prostou blbostí, místo zlomyslnosti.

Dalším problémem DLC je nepopiratelný fakt, že dříve nebo později digitální služby, jež poskytují onen obsah, budou vypnuty a onen obsah zmizí jako předvolební politický program, když dojde na jeho reálnou implementaci. Výhodou hry na disku je jednoznačně její archivační hodnota. Já vím, jen nemnoho lidí se o něco takového doopravdy zajímá, ale mě osobně těší, že dokud mi funguje hardware a média jsou v rozumě klimatizované a před elementy chráněné místnosti – měly by vydržet i několik dekád. Je mi jasné, že z dlouhodobého hlediska jde o hromadu šrotu a potištěného plastiku, ale dokud to slouží… Digitální verze her mají mít tu výhodu, že lze udělat prakticky nekonečné množství kopií a dokud máte někde nějakou kopii na fungujícím úložném médiu, teoreticky máte i samotnou hru, ale buďme upřímní – v historii jsme byli svědky ztráty mnoha kulturních pokladů jen proto, že se někdo neobtěžoval s archivací, nebo protože někdo potřeboval použít archivovaní médium pro něco jiného, nebo prostě proto, že udržovat místo pro archivaci bylo shledáno jako příliš drahé a místo něj se udělaly dejme tomu kanceláře a média se vyházely na skládku. Stačí se poptat co se stalo s televizními páskami BBC od počátku vysílání až do poloviny osmdesátých let. Kunsthistorici si dodnes řezají žíly a v dnešní době, kdy fact-checking je naprosto nezbytná součást jakéhokoliv historického výzkumu, je podobná ztráta absolutní katastrofa.

 

Touto odbočkou jsem chtěl naznačit, že byť mám většinu her jako fyzickou kopii, pozdější vydání DLC znamenají, že v případě odstřihnutí od dané služby jsem odsouzen k vlastnění pouze částečné kopie hry a lepší už to nebude. Problém je dokonce tak moc na hlavu postavený, že když vyjde nějaká GOTY edice hry, údajně se všemi DLC a kdesi-cosi, to co člověk obvykle dostane je disk s původní vanilla verzí hry a k tomu papírek s kódem ke stažení zbylého obsahu (takhle mě dostalo naposledy FFXV – což je mimochodem dost blbá hra hned v několika směrech). Přitom ze zákaznického hlediska by bylo naprosto ideální prostě na disk vylisovat poslední opatchovanou verzi hry i s DLC a hotovo šmitec. Mělo by to výhodu i pro vydavatele, protože by se tím snížil traffic na jejich serverech, plus náklady na vylisování poslední verze hry jsou limitně nulové, protože jde prostě jen o výměnu jednoho souboru za druhý.

Samozřejmě pokud žijete ve světě Activisionu, kde hry jako CoD po všech patchích mají hodně přes sto giga, jedno BR není dost. To pak chápu jejich neochotu, protože dvě BR jsou rozhodně dražší než jedno, ale na druhou stranu – kdyby nebyly tak prasáčtí v kódování, ono by se ta jejich hra do těch 50 giga v pohodě vešla. Když to jde jiným, proč to nejde Activisionu že?

Minulý rok jsem si stejně jako hned dalších několik milionů nadšených blbců koupil Cyberpunk 2077. Hru jsem dohrál a i přes všechny ty chyby se i bavil, ale je mi jasné, že ta hra bude hotová možná až tak příští rok, až vyjdou všechna DLC a asi milion různých oprav a next-gen upgradů. Možná vyjde i nějaká ta GOTY verze, podobně jako tomu bylo u Zaklínače. Ovšem už teď mi je jasné, že to opět bude ten samý scénář, kdy na disku bude doslova a do písmene ta verze, která vyšla minulý rok a nedej bože abyste neměli internet, protože jinak opravdu zapláčete nad ne-kvalitou této hry. Opravdu chci vidět za dvacet let nějakého elektronického historika, jak se pokouší hrát tuto hru a pochopit, proč kolem ní bylo takové halo – tedy za předpokladu, že studio ji dokončí a opraví.

V mnoha směrech je internet pro hry naprostým požehnáním a to i z hlediska singlového hráče. Některé chyby se prostě nedají objevit jinak, než testováním skrze tisíce hráčů a výsledný patch pak přináší pozitiva pro celou komunitu. Pokud se tedy nebavíme o Bugthesdě. Bohužel žijeme v době, kdy vydávat hry v alfa verzi je více než normální (viz. Cyberpunk) a to co jde do lisovny je v drtivé většině případů pre-day one patch verze. A to i z pro mě nepochopitelného důvodu platí i pro pozdější re-releasy u nichž podobné chování naprosto nemá omluvu.

 

Trochu jiným problémem vydávání DLC je fakt, že půl roku po vydání originální hry prostě většina lidí, ať už vlastní hru fyzicky, nebo digitálně, prostě nemají náladu hru hrát znovu. Jsou tu nové, více vzrušující tituly, které se vám cpou do zorného pole komerční mašinérie a rozšíření pro hru, která vás bavila minulý rok, ale po které neštěkne ani pes letos, jaksi nemá takový potenciál. Sumasumárum – musím se ptát sám sebe, jestli by se vývojáři neměli radši soustředit na nový titul? Samozřejmě nemám čísla z prodejů a jaké byly náklady, takže jenom spekuluji, ale přijde mi, že pokud nevydáte (velké) DLC dejme tomu do měsíce po vydání, tak křivka úspěšnosti dramaticky padá dolů. Zároveň však pokud vydáte (velké) DLC v tak krátké době, je naprosto rozumné ze zákaznického hlediska se ptát, jestli nejde o vystřižený obsah, jež nám je prodán právě s úmyslem větší monetizace, což nám velkovydavatelé již několikrát reálně ukázali.

Když to tedy shrnu – můj postoj po letech neustále se zvyšující dominance digitální distribuce je, že malá DLC jsou naprosto zbytečná a mých peněz nehodná záležitost. Velká DLC jsou pak buď vystřižený obsah, za který by se měl vydavatel stydět, protože jde o evidentní pokus o dojení zákazníka, nebo vycházejí tak pozdě, že si nejsem jist, jestli si je ještě vůbec kupuje dostatečné množství hráčů a mě samotnému se k nim mnohdy nechce vracet. Obzvláště u malých her. Výsledek? Když dám stranou on-line tituly, velká DLC (pro mě ideálně) by měly vycházet jako stand-alone kousky u nichž si mohu přetáhnout savy a tím to hasne. A nebo prostě dělejte novou hru.

Žádné komentáře:

Okomentovat