Sloupek: Game Pass to death

 

Je nekonečné množství nabízených her finančně udržitelná věc? Jak kdy a jen za určitých podmínek.

Game Pass je z hlediska hráče naprosto fantastická věc. Tečka. O tom se nemá moc cenu bavit, protože za velmi slušnou cenu člověk dostane doslova záplavu her, takže jak je rok dlouhý, nemusí si už nic koupit. Samozřejmě tak jak věci stojí a běží dnes, to znamená, že některé hry, hlavně ty exkluzivní pro konkurenční platformy jsou z obliga, ale v celkovém počtu vydaných her to je jistě docela únosná věc. Oh a samozřejmě dalším problémem je, že to nefunguje pro sběratele a má to všechny problémy spojené z digitální distribucí, nehledě k faktu, že si hru jen pronajímáte, ale pokud k věci přistupujete ležérně – není co řešit. Problém ale nastává na straně poskytovatele služby, výrobce hry a časem možná i na straně samotného hráče a to z úhlu, který bychom jen tak nečekali.

Možná to vidím až příliš černě, ale mě se celkově na celém tomhle konceptu zkrátka něco nezdá. Neznám celou účtovou osnovu stojícím za tímhle byznysem, ale mám takový pocit, že aby byl výnosný, tak lidí, kteří si tuto službu předplácejí musí být mnoho milionů. Do té doby jde o ztrátovou záležitost. Příklad? Víte, že NETFLIX, největší současný distributor video-obsahu nebyl nikdy vlastně ziskový? A pravděpodobně ani nikdy nebude – tedy pokud se nějakým záhadným způsobem velmi rapidně nezvedne počet platících diváků. Ale i potom to nemusí stačit, protože tu je konkurence a ti také mají zájem o stejné diváky.

 

Ono ze začátku, když NETFLIX startoval, šlo o v jistém smyslu naprostou spásu pro diváka, protože najednou za rozumné peníze měl drtivou většinu zajímavé produkce na jednom kanálu a mohl ji sledovat kdy chtěl a jak chtěl. NETFLIX rostl raketově a dosáhl tak veliké popularity, že se jednak stal v jistém smyslu synonymem pro tento druh služby a pak také že si ho všimli ostatní velicí hráči, jako je Apple a Disney. Pro NETFLIX tady byla vždy nějaká konkurence, nikdy nebyl na trhu sám, ale svou nabídkou a cenovou politikou dokázal na sebe nabalit více a více zajímavého obsahu a dokonce i začal nějaký sám produkovat, takže i zákaznická základna utěšeně narůstala. Jenže přesto přeze všechno – NETFLIX nedokázal být ziskový a jedině díky skálopevné víře investorů dokázal nevyhlásit bankrot a stále jede docela dobře navzdory počínající stagnaci.

Stagnace nastala v okamžiku, kdy si i ostatní velicí producenti obsahu uvědomili potenciál této služby a fakt, že když se nebudou dělit o koláč, mohou mít koláč celý pro sebe. No, moc to podle mě nefunguje, protože podle starého zvyku všech velikých korporací „nikdy nepřijít s ničím originálním, ale kopírovat, či koupit co funguje“ se najednou do tohoto prostoru začaly cpát všechny možné služby, stahovat obsah z NETFLIXu a samozřejmě nechat si platit za svůj originální obsah separátně ve vlastních aplikacích.

Výsledkem pak je atomizace trhu, který není schopný je všechny najednou, alespoň v současné situaci, udržet solventní a v černých číslech, takže jsou nuceni do aplikací pumpovat peníze v naději, že ostatním dojdou zdroje první a oni pak vyhrají tuto studenou válku prostým kontumačním vítězstvím. Ono se totiž není čemu divit. Zákazník utekl z placených kabelových televizí a terestrického/satelitního vysílání kvůli pohodlnosti, kdy za cenu jedné služby dostal obrovské množství obsahu kdy chtěl, jak chtěl a ve vysoké kvalitě, případně i s bonusy vyplývající z faktu, že nemusíte sedět před obrazovkou v předem určený čas a místo toho zkrátka taháte file s obsahem kdy chcete. Jenže najednou tu máte veliké množství vzájemně si konkurujících služeb, které nabízí rozmanitý obsah, ale abyste viděli všechno co vás osobně zajímá, musíte v konečném součtu vypláznout tolik, že se vám vlastně vyplatí návrat k terestrickému vysílání, nebo se upíšete k jedné jediné službě a zbytek oželíte, případně budete migrovat z jedné služby na druhou a sjedete co se dá v nejkratším možném časovém úseku, než se odhlásíte a zkusíte jestli nedostanete trial verzi na jiné službě. Což se poskytovatelům samozřejmě nelíbí, protože jim by se nejvíce vyplatil dlouhodobě platící zákazník.

 

To mi nepřijde jako zdravé podnikatelské prostředí pro poskytovatele, protože se tím dostávají pod neúměrný tlak. Aby přilákali diváky, tak musí produkovat stále finančně náročnější metriál, přičemž konkurence nespí, takže se nelze spokojit s několika málo produkty, ale musíte toho produkovat víc a víc, abyste uspokojili širší a rozmanitější publikum a to konstantně abyste jim zabránili migrovat, přičemž nebojujete jen s přímou konkurencí, ale i s klasickými televizními kanály, kabelovkou a satelitem od kterých jste odlákali zákazníky v první řadě. Výrobci daných show jsou asi teď docela spokojeni, protože v současné fázi nejde ani tak o ratingy, jež by je zabily skoro okamžitě na klasických TV, jako spíše o množství obsahu, takže na jednu stranu mohou přežít seriály, které jsou příliš obskurní, nebo niche pro klasickou televizi, nebo na druhé straně si můžete dovolit natočit show s opravdu hvězdným obsazením a budgetem, který si nezadají s filmem. Opět pro zákazníka dobré, pro tvůrce též – jedni dostanou produkt a druzí jsou zaplaceni.

Ovšem majitel služby krvácí peníze do vody a jen ty největší společnosti si mohou dovolit krvácet dlouhodobě, než přijde nevyhnutelná fáze konsolidace a ta může vypadat kdo ví jak, ovšem jedno je jasné – niche projekty, anebo drahé show zažijí neskutečný masakr. Ovšem co s tím mají společné hry? Game Pass je v mnohém podobný NETFLIXu. Autor dostane předem dohodnuté peníze, jež se odvíjejí od odhadovaných prodejů a za to se upíše na nějakou dobu exkluzivně pro danou službu. Všichni jsou šťastný a jedna veliká rodina. Nebo ne?

Jeden se musí kolikrát ptát, jak veliké prodejní výsledky by měla daná hra normálně v džungli obvyklých prodejů. V současné době totiž Game Pass znamená hlavně Xbox a pak nějaké to PC, přičemž Xboxu se prodejně v minulé generaci moc nedařilo, v současné to zatím taky nevypadá slavně a na PC vládne primárně Steam a jejich nikdy nekončící slevy. Výsledkem je, že v současné době Microsoft doplácí na každého uživatele neskutečné množství peněz ať už hráči hrají dané hry, nebo ne. A k tomu všemu se začíná šuškat, že i další vydavatelé by se chtěli pokusit o nějakou podobnou službu, což povede k opět jisté verzi studené války. Koneckonců jisté pokusy konkurovat Game Passu tu už byly – Stadia například. Ta je nejlepším příkladem, jak špatně to může skončit. Sice jde o technicky jiné řešení, ale z pohledu koncového uživatele to je úplně buřt, protože jde o systém předplatného (plus jako bonus spousta lagu zadarmo). Hlavní ale je, že Stadia neuspěla a tak jak je momentálně nastavená, nehledě na technické problémy, ani uspět nemůže a nebýt faktu, že za ní stojí Google se svými miliardami dolarů, už by byla dávno pod drnem. Vydržovat infrastrukturu, platit IT support, platit vydavatelům a jednotlivým studiím peníze za každou jednu hru a do toho se ještě pokoušet vytvářet nějaký exkluzivní obsah, který by přilákal nerozhodnuté zákazníky, když tu existuje klasický retail, spousty dalších digitálních distribucí s nekonečnými slevami a bonusy a do toho další podobné služby – drahá sebevražda. Stadia tu s námi dlouho nebude.

Vytvářet hry je drahé. Nedávné celkové navýšení cen her pro novou generaci konzolí je jedním z hlavních indikátorů tohoto faktu. Fakt, že ani toto navýšení neodstranilo mikrotransakce z her of EA nebo Ubisoftu naznačuje nejenom že hry jsou drahé, ale i že apetit velkovydavatelů na peníze je neuhasitelný a je jasné, že při vyjednávání s Microsoftem si právě takový velkovydavatelé řeknou o solidní částku – protože dělat hry je drahé přece ne? Udělat slušný seriál s nějakými neznámými hvězdami je oproti tomu časově a zdrojově mnohem jednodušší a seriál, nebo film jako produkt nestárne tak rychle jako hra. Aby se tedy služba jako Game Pass opravdu vyplatila, musí splňovat hned několik podmínek.

Jednak žádná konkurence. Jak vidíme u TV produkce, jde o dost vražedné prostředí a diváci neváhají migrovat z jedné služby na druhou pokud k tomu mají sebemenší důvod – byť tedy existují lidé, kteří si službu platí jak je rok dlouhý i přes fakt, že ji nevyužívají. Inu kouzlo průběžných plateb. Faktem ale je, že u her již nyní konkurence v té či oné formě existuje a fakt, že Microsoft nemá monopol moc nepomáhá.

 

Cena vývoje her. Tohle je problém, se kterým si nikdo opravdu neví rady. Na jednu stranu tu jsou vývojáři, kteří stále dokáží takříkajíc v garáži za pár šlupek udělat fantastickou hru, ale také to podle toho vypadá a pokud jdete po velikých penězích – musíte mít veliké studio, odpovídající budget, roky času k tomu a ani potom není výsledek zaručený, což v konečném výsledku může znamenat, že Microsoft koupí exkluzivní práva na hru s předpovídanou stažitelností dva miliony hráčů a pak si ji zahraje jen pár desítek tisíc = vyhozené peníze. Byť se to v jistém smyslu neliší od klasického retailu, ale je třeba si uvědomit, že u služby jako je Game Pass neživíte jednu slabou hru – živíte všechny hry a zaplatili jste je předem a problém se může nabalovat jako sněhová koule v lavinovém poli.

A v neposlední řadě tu jsou samotní zákazníci a jejich demografie. Například já mám rád krabičky a hry sbírám, takže služba jako je Game Pass u mě moc nefunguje. Rozhodně vidím její hodnotu a když by na to i přišlo, tak bych si ji pořídil, protože to co za ni chtějí se vcelku i vyplatí, ale na druhou stranu mám rád exkluzivní hry, které jsou jen na konkurenční platformě a protože konzole jsou drahé, neplánuji si koupit stroj, který by byl pro Game Pass vhodný. A pokud konkurence přijde s vlastním programem – Microsoft mě ztratil nadobro. Opět. A lidí, kteří to mají podobně nebude málo.

 

Sumasumárum – nemám pocit, že služba jako Game Pass je v dohledné době pro poskytovatele něčím víc, než dlouhodobou a docela riskantní investicí. NETFLIX má mnohem více předplatitelů s levnějším obsahem, jež lze snadněji recyklovat a stejně má problém s udržitelností. Nemám pocit, že by na tom v tomto směru byl Microsoft lépe, když ani zdaleka nedosahuje počtu předplatitelů jako má právě NETFLIX nebo jiný, i menší poskytovatel. Jako hráč s ní momentálně opravdu nemám problém a myslím si, že jde o skvělou příležitost si zahrát spoustu her za dobrou cenu. Ovšem když se na to dívám optikou jednoduché matematiky, musím si říkat, jestli pro samotná studia je udržitelné dostávat maličký zlomeček peněz z ekvivalentu dvou zakoupených her za rok, nebo mít peníze prostě ze zakoupené kopie jako takové, protože cena za Game Pass se musí rozprostřít mezi VŠECHNY studia, vydavatele a hry (a ano, já vím, že konečné peníze za jednu prodanou kopii které jdou studiu jsou naprosto minimální, ale rozumíme si že?). Zkrátka a jasně, jak to stojí a padá nyní – nevidím Game Pass jako dlouhodobě udržitelnou věc. Ale můžu se mýlit, už se mi to jednou, nebo dvakrát v životě stalo...