Recenze: Chrono Cross: The Radical Dream Edition

 

Některé hry jsou tím nejlepším argumentem pro globalizovaný trh...

Já opravdu nevím, co se děje v hlavách předního managmentu z Square-Enix, protože vlastně co pamatuji, tak s urputnou pravidelností dělají na střídačku dobrá a špatná rozhodnutí. Chrono Cross je perfektním příkladem. Na jednu stranu vyprodukují na svou dobu perfektní RPG, a pak ho vydají v Japonsku a USA ale ne v Evropě. Důvod? Nikdy nevysvětleno a SE se tváří tajemně jako hrad v Karpatech. Asi nepotřebují peníze, či co. Nebo další – Chrono Cross je nepřímým pokračováním Chrono Trigger. Obě hry jsou u publika velmi oceňovány, ale od vydání CC se s touhle značkou, s výjimkou občasného znovu vydání prvního dílu na nějaké té nové platformě, obvykle s naprosto minimální snahou něco přidat, nic neděje. Nechápu. SE má po kapsách spousty velmi žádaných značek, ale místo aby s nimi něco dělalo, tak vydávají občas tak neskutečné kraviny, že by jeden brečel.

A stejně je tak i s remasterem Chrono Cross. Na jednu stranu jsem byl velmi spokojen, protože hra vyšla po nějakých dvaceti letech končeně i u nás a tak jsem si ji mohl zahrát poprvé legálně (ano, tenkrát jsem si tu hru upirátil a jel ji na očipované PS1 – a pokud někdo chce mít kecy jakože pirátění je špatné, musím ještě jednou připomenout, že hra nebyla zde v tu dobu legálně dostupná a tudíž SE nepřišlo o jedinou korunu. Takže asi tak). Velikým bonusem v mých očích je i fakt, že SE vlastně jen prohnalo hru skrze AI upscalovací program a tím to pro ně haslo. Takže se neopakuje situace s FF7, kdy tu máme prostě úplně novou hru, jež tak nějak jen volně připomíná originál ve skoro všech ohledech. Ano, někdo by si možná přál poněkud pompéznější a nákladnější přístup a já to do určité míry chápu, ale s výjimkou ovládání – osobně nemám pocit, že by staré hry opravdu vždy potřebovaly kompletně překopat. Proč radši neudělat pokračování?

Na druhou stranu je nutno přiznat, že ač AI upscalování je skvělý nástroj, jež nebourá estetiku originálu a mnohým hrám by velmi pomohlo zůstat i dnes relevantní, v tomto případě tu máme zatraceně líný port, což si u společnosti o velikosti SE a tak oblíbené hry, dost stupidní. Jde o to, že některé části hry by si vyloženě zasloužili ruku programátora. Nahoru-dolů hopsající framerate je u dvacet let staré hry spuštěné na dnešních, v porovnání superstrojích, naprosté fiasko a neomluvitelný šlendrián. Hra se obvykle snaží o stabilní framerate, ale prostě to nedává, což mi přijde poněkud šokující. Přechody mezi menu a hrou, respektive jakékoliv nahrávací časy, by měly být naprosto neexistující – kde jsou ty sliby před vydáním PS5 o nulových nahrávacích časech hmmm? Naštěstí vzhledem k tomu, že jde o JRPG starého střihu, nejde o až tak veliký problém, protože hra nevyžaduje bleskové reflexy.

Na co se také mohlo sáhnout, je trocha toho uživatelského komfortu, například v menu jež bylo pochybné už v roce původního vydání. Interakce s předměty kdy občas hra nereaguje dokud nestojíte v naprosto přesně vymezeném místě, polygon-count pro jednotlivé postavy a bojové arény jsou více méně převzaty z originálu, přičemž v dnešní doby by neměl být problém je udělat hezčí a rozhodně FMV by si zasloužilo překreslit, protože hra je spouští v nativním rozlišení (zde se upscalování zcela evidentně neděje), což znamená nějakých 480p. A to pak vypadá na moderních panelech, jako když se sype rýže. Jinými slovy – na hru se sáhlo jen velmi lehce a budget byl patrně zcela minimální. Skoro to vypadá, že tenhle remaster protlačilo přes managment několik nadšenců pod podmínkou, že to nebude stát více než pár tisíc dolarů a nebude se na tom dělat déle, než dva měsíce. No, alespoň cena více-méně odpovídá.

Na druhou stranu je dobré se ptát, jestli i přes naprosto minimální technické vylepšení, je samotná hra i dnes relevantní. Za sebe mohu s radostí říci, že ano. Samozřejmě velmi pomohlo, že jsem hru hrál už kdysi za panování krále Klacka, takže mám ony růžové brýle nostalgie. Ale i tak mi přijde, že Chrono Cross má ledacos co nabídnout. Pravda – hra je to na dnešní poměry poněkud kratší a pokud se nebudete obtěžovat se sháněním nejlepšího gearu, nebo naháněním všech možných vedlejších postav, hra se dá dojet za nějakých třicet hodin a dostanete jeden z jedenácti konců, ovšem v dnešní době 60+ her, jde o spíše osvěžující výjimku.

To ovšem ale znamená, že pokud využijete nabídky opětovného hraní s bonusy z předchozího průchodu, jednak budete mít hru lehčí, ale také se dostanete rychleji dál a k více bonusům, přičemž některé vedlejší linky, ke kterým se můžete dostat pokud máte v partě ty správné postavy (něco kolem čtyřiceti charakterů), jsou sice krátké, ale docela pěkné a hra tím získává na znovuhratelnosti.

Chrono Cross není ve svém základu příliš komplikovaná hra – soubojový systém je velmi přátelský a z velké části automatizovaný, příběhová linka srozumitelná (až tedy na samotný konec, kdy vysvětlení co, kdo, jak a proč zamotá hlavu skoro každému) a povětšinou člověk ví co dělat, nebo kam jít. V celkovém počtu tu není ani mnoho unikátních lokací kam se dá jít, nebo nějakých vedlejších aktivit. Celé kouzlo hry vyplývá z fantastické premisy existence paralelního světa, ve kterém jsou věci trochu jinak. Někdy lepší, jindy horší, ale právě přenášení charakterů a věcí z jednoho světa do druhého může přinést neočekávané řešení některých zapeklitých situací. Hádankou ovšem je, v jakém pořadí a co přenést kam.

Pokud tedy nepoužíváte návod, může se stát, že se tak trochu zaseknete a jenom přeskakujete z jednoho světa do druhého v marné snaze najít tu správnou kombinaci aktivních členů party, či předmětu na správném místě. Jinými slovy – spousta backtrackingu a občas frustrace.

Hra samotná je na dnešní dobu poněkud archaicky vypadající a to i přes docela pěkné upscalování a AI jež odvedla docela dobrou práci při doplňování detailů. Většina hry je složena z předrenderovaných statických obrázků, jež byly ve své době naprosto úžasné vypadající, ovšem dnes by již neprošly ani u indie vývojáře kvůli nízkému rozlišení a nedostatku detailů. Po remasterování je výsledek opět koukatelný (až tedy na FMV videa) i na moderních televizích a hra vypadá zkrátka pohodově přátelsky, uvolněně a svěže. Samozřejmě se to nedá srovnávat s dnešní 3D nádherou, jakou se moderní hry pyšní, ale jde o dvacet let starou hru, co byste chtěli že?

Velmi pozitivní je i hudba – remaster se pyšní vyčištěným zvukem a musím říci, že ani po tolika letech se melodie neoposlouchaly. Tedy kromě jedné a tou je hudba během bitev, jež vzhledem k počtu soubojů zkrátka dříve nebo později začne poněkud otravovat a to je nepopiratelný mínus. Naprosto nechápu, jak tahle skladba mohla před těmi roky vůbec projít schvalovacím procesem, ale možná to je mnou, já nevím.

Takže jak, doporučit, či nikoliv? Balíček hry obsahuje vzhledem ke svému statusu „remaster“ ještě bonus v možnosti si zapnout zrychlený/zpomalený pohyb (velmi používané v mém případě), agresivnější nepřátele, nebo vypnutí bitev (pokud máte nalevelováno a jenom zmateně bloudíte nebo jste v zajetí backtrackingu – naprosto klíčová funkce) a textovou novelu Radical Dreamers, jež nikdy u nás nevyšla, takže pro doplnění informací dobré. Sumasumárum – za mě osobně – doporučuji. Hra patrně nebude úplně nejvhodnější pro mladší hráče, protože tohle je přesně ten druh her, na které musíte mít nějaké vzpomínky, nebo žít v dané době, ale pro nás pamětníky jde o jeden z těch pokladů, jež nám byly doposud nesmyslně upírány a který i dnes stojí za to zkusit. Obzvláště pokud vezmete v potaz, že remasterování přinejmenším zajistilo, že hrát tuto hru na moderních televizích nebude vypadat jako přehlídka pixelové bouřky a odvedená práce, jakkoliv minimalistická, nepřinesla ani zdaleka tolik průšvihů a facepalmů, jako GTA Trilogie (ta je i po půl roce od vydání na facku). Takže ano, berte, za tu cenu to myslím stojí a jen je mi líto, že hra nevychází i ve fyzické podobě. V mé sbírce by se vyjímala.

 

8,2/10