Tak nám spravili No Man´s Sky…. Ale koho to zajímá?
Tedy, abych pravdu
řekl, patrně to zajímá docela dost lidí, protože alespoň dle
kusých zpráv, které jsem tak nějak zachytil, se hranost této hry
na Steamu vyhoupla do zajímavých čísel – něco okolo 100K hráčů
v posledních několika dnech. To dává docela smysl, protože vyšel
nový update, který přináší spoustu docela fajn věcí, některé
se překopali, některé se vylepšili a celkově hra vypadá skoro
jako to co nám před dvěma lety bylo slíbeno. Navíc vyšla po
dvou letech Xboxová verze, takže hře se dostalo tolik potřebného
marketingového boostu, čímž se o updatu dozvěděly i jiní
hráči, než zatvrzelí fandové. Takže jasně, že No Man´s Sky
je zase tak trochu na výsluní, ale jestli se mě ptáte na jak
dlouho, tak osobně mám pocit, že dejme tomu, na pouhé dva týdny
a pak to zase uhasne.
Tenhle text ovšem
není o No Man´s Sky jako takovém. S touhle hrou jsem strávil ve
vanila verzi něco přes šedesát hodin, docela si ji užil i přes
evidentně chybějící featury a nenaplněný potenciál. Tenhle
text je o tom, že stejně jako k No Man´s Sky, tak i k mnoha dalším
hrám vydaných v podobně nedopečeném stavu, se osobně nehodlám
vracet, přičemž věřím, že v tom nejsem sám a jak veliký
problém to může být pro herní průmysl.
Znáte to z
posledních několika let. Vyjde hra, nadšeně běžíte do obchodu,
respektive klikáte na tlačítko objednávky v oblíbeném e-shopu,
hra přijde v předem domluvený den, vy ji strčíte do svého
počítače, nebo konzole a… a hra jaksi není v dobrém stavu. Ve
většině případů jde o neučesanost a nedoleštěnost, která se
dá opravit day-one patchem a obvykle tomu tak i bývá. To samo o
sobě je docela problém v případě, když hrajete hru na recenzi
ještě před vydáním, kdy titul ještě není řádně
opatchovaný, takže buď vypadá, nebo se hraje, jako prase na
kolečkových bruslích, případně obojí najednou. V tom případě
má recenzent docela často sto chutí jí napařit extrémně nízkou
známku, protože jak sakra má vědět, že hra bude opravená?
Prostě nemůže a musí doufat, že do doby, než musí odevzdat
recenzi, vyjde alespoň nějaká ta záplata, která odstraní to
nejhorší. Párkrát se mi to stalo a popravdě řečeno – byly tu
případy, kdy ani onen slavný day-one patch situaci moc
nezachránil.
Naštěstí v mnoha
případech day-one patch opravdu hru napraví a celkově to není až
takový problém, byť jako někdo, kdo hraje už od dob, kdy
internet byl něco, co se klasifikovalo jako vojenské tajemství,
telefony měli ještě kulatý číselník a paměťové médium
obvyklého PC mělo velikost gramofonové desky – mi vydávání
her ve stavu kdy POTŘEBUJÍ záplatu přijde jako zločin, za který
by se měly sekat ruce. Nebo alespoň prsty. Ale to jsem odbočil -
bohužel existuje celá řada vysokoprofilových her, ne žádných
indie titulů od kterých by se dalo čekat, že díky nedostatku
financí, času, nebo pracovních sil, se na opravy nikdy nedostane,
ale opravdových AAA her, co se pořádných oprav nikdy nedočkají,
nebo jim to trvá neskutečně dlouho. Co potom s takovými hrami?
Tahle kultura
„musíme to vydat v daném termínu a je jedno v jakém stavu to je
– plácneme tam záplatu v nejpozdějším možném okamžiku a
všechno bude cajk“ mě opravdu dost vytáčí, protože i přes
to, že spousta her opravdu dostane onu velikou opravnou záplatu
těsně před vydáním, jež řeší většinu problémů, dost
pochybuji, že se hra samotná testuje dost dlouho s onou záplatou,
takže se neřeší problémy vyplynu-vší právě z interakce mezi
patchem a původním stavem hry! Nikdo nemá čas hru pořádně
testovat a nakonec to musí udělat platící zákazník, což není
vůbec fér!
Většina her má
jen jedno jediné okno příležitosti jak na sebe vydělat, nebo se
pořádně uchytit. A tím je den vydání a první týden nebo dva
poté. Pokud má hra hned ze startu špatnou pověst, kvůli
technickým nebo obsahovým nedostatkům, její šance na výdělek
velmi rychle klesají, což může ohrozit budoucnost celého studia,
popřípadě značky. Tohle páni vydavatelé chtějí? Šeptanda a
drby jsou asi jediná věc ve vesmíru, která se šíří rychleji,
než je limit rychlosti světla a lidi prostě milují špatné
zprávy. Pokud je hra z nějakého důvodu odpad – hráči si to
mezi sebou řeknou a špína vypluje na povrch i navzdory nadšenému
hýkání sponzorovaných influencerů na YouTube, nebo velikých
webů s předčasným přístupem a velmi dobrými osobními vztahy s
PR oddělením vydavatele hry. Ano, hry se možná prodá veliká
hromada na samotném začátku, protože hype-train a předprodeje
mají velikou setrvačnost, ale v okamžiku, kdy chcete prodávat
nějaká ta DLC, nebo vydat druhý díl, už tu máte problém s
nezájmem zklamaných hráčů.
Jistě, dají se
nalézt příklady her, které po špatném startu nalezli své místo
na trhu a postupným vylepšováním právě naopak získali po
počátečním propadu dost možná ještě více hráčů, než na
začátku. Ubisoftu se to povedlo s Division, ale jeden se musí ptát
sám sebe, jak veliká hráčská základna ochotná platit za DLC by
u této hry byla, kdyby na jejím začátku nestála tak tupá a
nezajímavá střílečka? Sám jsem si Division koupil s tím, že
ji budu hrát s kamarádem v co-opu a ne, ani jsem ji nedohrál a i
přes momentálně dobrou pověst se k ní nehodlám vracet. Proč?
Inu protože tu je přetlak nových her, takže proč si plácat
játra s něčím, co mě tenkrát zklamalo. Dobrou otázkou také
je, kolik zdrojů a námahy stálo Ubisoft hru vůbec udržet tak
dlouho nad vodou, než vůbec začala vydělávat. Tentokrát se jim
ten risk vyplatil, ale stále jde o risk, kterému se mohli docela
dost dobře vyhnout.
Division je příklad
hry, které se tak nějak záhadně povedl comeback, ale na každou
jednu takhle úspěšnou hru připadne hromada dalších, které to
nezvládli. Můžete si říkat co chcete, ale například takové
Destiny u mě skončilo po dohrání singlu a to ještě ve vanila
verzi. Dvojku jsem se ani neobtěžoval sledovat v médiích, protože
jsem měl (nakonec se ukázalo, že oprávněně) pocit, že to bude
to samé v bledě modrém, přičemž na jedné straně se trochu
přidá a na druhé zase ubere a Bungie to opět pohnojí. Gunplay
fantastický, ale skoro všechno ostatní… škoda mluvit. No, a jak
vidím a slyším ze strany komunity a kolegů v práci, kteří hru
hrají a postupně z ní utíkají, tak Bungie opravdu dělá všechno
možné, aby své věrné fanoušky ještě více odradilo. Věc se
má ale tak, že kdyby Bungie, potažmo Activision, udělali hru
pořádně již napoprvé – stal bych se skalním fanouškem,
koupil všechna rozšíření a ano, koupil bych si i dvojku a její
rozšíření k tomu. Stačilo jen jediné – udělat dobrou, plnou
hru hned ze startu. Nic víc, nic míň. Jenže teď už je pozdě a
nevím co by se muselo stát, abych si koupil dvojku, popřípadě
teoretický třetí díl…
Takže taková je
situace a onen nový, úžasný a pro všechny markeťáky v top
floor oddělení velikých vydavatelských domech vlhký sen jak
vydojit více peněz, tedy „game as a service“, kdy se teoreticky
mají hráči spokojit s jednou, nebo možná dvěma hrami až na
věčné časy amen, protože jsou neustále živé, doplňované
novým obsahem, se silnou multiplayerovou složkou a tudíž
nekonečně zábavné a hodné nekonečného sypání peněz – to
mi fakt nesedne. Idea, že se hráči spokojí na začátku s nějakou
nedodělanou slupkou, ke které se s chutí budou vracet celá dlouhá
léta a sypat do prasátka velkovydavatele zase, znovu a tudíž
opakovaně penízky jako do nějakého glorifikovaného automatu, jen
aby získali tu kosmetický obleček, tu novou bambitku, či tu nové
„příběhové“ rozšíření, to mi přijde spíše jako horečný
sen šílence, než rozumný obchodní kalkul, protože to nemá nic
společného s realitou.
Ano, jsou tu hráči,
kteří si vystačí s jednou jedinou hrou na celá dlouhá léta.
Word of Warcraft by mohl vyprávět. Ale kolik jich je? Stejně jako
u MMO – nepřijde mi, že by všichni hráči na světě skončili
jen a jedině u WoW, nebo se mýlím? Většina hráčů se totiž
dost rychle nudí a začnou hledat něco nového a vzrušujícího a
pokud nemáte už samotný základ dost robustní a zajímavý,
nemáte vůbec žádnou šanci je udržet. PUBG nebylo první Battle
Royal hrou na světě, ale její úspěch spočíval právě v tom,
že byla jiná a zajímavá, takže ukradla i přes svůj chatrný
technický stav hráče ze všech ostatních stříleček. Myslíte
že tím to skončilo? Ukázalo se, že stačí jen něco podobného,
ale s lepším technickým zázemím a PUBG samo má problém s
odlivem hráčů – protože je nedodělané a má málo obsahu.
Vedlejším efektem pak je, že skoro každá byť alespoň trochu
vhodná hra pro sebe nyní připravuje svůj Battle Royal mód a
stejně jako stokrát předtím v minulosti, většina z nich díky
přesaturování trhu chcípne na podvýživu. Další genitální
obchodní kalkul, bravo.
Faktem je, že žádná
hra nedokáže udržet svou hráčskou populaci nekonečně dlouho.
Idea, že hráči i přes nedostatek obsahu zůstanou s hrou další
půl roku, rok, nebo dva, než se onen tolik žádaný obsah doručí,
je jen halucinace v myslích managerů, kteří si myslí, že mají
na trhu monopol, takže hráčům nezbývá nic jiného, než zatnout
zuby a držet basu. Špatná zpráva – monopol v tomto smyslu na
herním trhu neexistuje a hráči vám odmigrují rychlostí, jakou
byste nevěřili ani u závodního auta. Proto jsem si No Man´s Sky
jenom na chvíli pustil, abych viděl co je nového, ale mám takové
tušení, že ji spustím zase až u dalšího updatu a jen na
hodinku maximálně – pokud vůbec. Proto mám zatracený problém
hrát Gran Turismo Sport, i přes docela pravidelné updaty, protože
ať už má ta hra sebelepší multiplayer – pro mě, bez solidní
smysluplné kariéry, to není dobré Gran Turismo. A i proto mám
problém vrátit se a dohrát Kingdom Come Deliverance, jež se mě
osobně hrozně líbí, ale skutečně prasácká technická stránka
mě přinutila hru odložit, půl roku čekat na opravy a teď, když
začínají vycházet DLC, nemám moc chuť za ně platit a ke hře
se vracet, protože mám zkrátka hromadu dalších nových, nebo
nedohraných her…
Pro hráče jako
jsem já, tedy převážně zaměřených na singl, a nedělám si
iluze, že nás je většina, ale zase tak málo nás není, aby se
vypláceno nás na trhu bohorovně přehlížet, je současná
kultura vydávání prázdných a nedodělaných her peklem. Pro nás
je hra většinou jednorázovým zážitkem – koupíte, pokud možno
dohrajete a přesunete se k další hře a zase dokola. My se obvykle
nespokojíme s multiplayerovou složkou titulu až do okamžiku, než
se autoři rozhoupou a hru opatchují a doplní o featury, jež by
člověk tak nějak rozumě očekávat u hry, za kterou zaplatil
plnou pálku. Rozhodně nemám nic proti post-launch péči, případně
nějaká ta DLC, protože vše co si koupím mi jde na poličku do
sbírky, takže se může kdykoliv k čemukoliv vrátit – ale musí
k tomu být chuť a jak mám mít chuť k něčemu, co mě v prvních
dnech hraní tak neskutečně zklamalo?
Jako platící
zákazník opravdu nemám žádnou povinnost omlouvat autory a
vydavatele hry za jejich práci. Nemám povinnost čekat i několik
let na obsah, jež sice nemám právo nějak vynucovat (pokud nejsem
backer na kickstarteru), ale dva roky u No Man´s Sky je jako fakt
trochu moc a autoři za to nemohou očekávat příliš dobré vůle
a slov ode mne. Vydavatelé můžou říkat co chtějí o cenách za
vývoj her a co všechno to stojí, ale opět – to není můj
problém, mají dělat hry efektivněji a takhle funguje trh. Spousta
autorů má u mne z minulosti přehršel dobré vůle a sociálního
kreditu, takže v okamžiku, kdy něco vydají, ani se neptám a jdu
a hned kupuji jejich titul. Jenže na druhou stranu tu je drtivá
většina vydavatelů a studií, kteří u mne žádný kredit nemají
právě proto, v jakém stavu své hry vydávají. Výsledek? S
případným nákupem si počkám až jak to dopadne. Že jejich
tržby nedosahují projektovaných čísel, takže ublíženě pláčou
na sociálních sítích a akcionáři v panice skáčí z
Wallstreetských věžáků? A co já s tím? Na to měli myslet
posledně, když se mi snažili prodat nedodělané šméčko.
Žádné komentáře:
Okomentovat